Eva Brodská: Opět (v Makrokoulích)
Je to zvláštní, ale obyčejná dlouhá chodba v přízemí Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd České republiky na Heyrovského náměstí v Praze 6 na Petřinách, které se začalo říkat „Makrokoule“ nebo také „Makráč“, se nesmazatelně vepsala do dějin českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století.
V roce 1972, v neutěšené době normalizace, zde dostali, díky pochopení tehdejšího vedení ústavu, příležitost svobodně vystavovat své práce čeští umělci, kterým byly oficiální výstavní síně zapovězeny. Výstavy zde probíhaly po celá sedmdesátá a osmdesátá léta a díky iniciativě ateliéru sochařství Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a kurátorky a sochařky Dagmar Šubrtové se zde konají dodnes. Tedy rovných čtyřicet let.
Jedním z vystavujících byla v roce 1983 i roudnická textilní výtvarnice, autorka tkaných gobelínů, dnes už pětasedmdesátiletá Eva Brodská, která v letech 1956 až 1962 studovala v ateliéru profesora Antonína Kybala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Výstavu jí tehdy před 29 lety zahajoval, jako mnohým jiným – Adrieně Šimotové, Václavu Boštíkovi či Jiřímu Johnovi – historik a teoretik umění Jaromír Zemina.
I tentokrát jí výstavu nazvanou výstižně „Opět (v Makrokoulích)“ otevíral vlídným a poučeným slovem. Oba pamětníky – Evu Brodskou a Jaromíra Zeminu – si na vernisáži pozval k mikrofonu Karel Oujezdský.
Výstavu „Eva Brodská: Opět (v Makrokoulích)“ si můžete v chodbě Ústavu makromolekulární chemie na Heyrovského náměstí 2 v Praze 6 na Petřinách prohlédnout do 31. prosince.
