Sonia Delaunay, umělkyně avantgardy a abstraktního umění
Londýnská galerie Tate Modern pořádá výstavu prací výtvarnice Soni Delaunay, manželky Roberta Delaunaye, předního představitele orfismu. Její silné a působivé dílo můžete vidět až do 9. srpna.
Sonia Delaunay se narodila v roce 1895 v Oděse jako Sára Terk v židovské rodině. V pěti letech ji k sobě na výchovu vzal bohatý strýc, který žil v Petrohradu, kde také později začala studovat malířství. V tom pokračovala i v Německu, kde malovala pod vlivem obrazů Gauguina, německých expresionistů i francouzských fauvistů. V Německu se také provdala za výtvarného kritika a obchodníka s uměním Wilhelma Uhdeho, který byl gay. Uhde ji přivedl do Paříže, to se psal rok 1908. Město nad Seinou bylo tehdy plné avantgardního umění, tvořila v něm řada později proslulých výtvarníků včetně Picassa, s nímž Uhde svou manželku seznámil. V Paříži ji také v roce 1909 uspořádal její první samostatnou výstavu. V roce 1910 se rozvedla a provdala se za avantgardního umělce Roberta Delaunaye.
Přestala na čas malovat, přeorientovala se tehdy na výšivky, módní návrhy apod. První světovou válku prožila se svým manželem v Portugalsku a Španělsku. V Madridu si v roce 1918 otevřela butik Casa Sonia, kde prodávala dvoubarevné kabáty i vyšívané boty podle vlastních návrhů, svým způsobem předběhla o několik desítek let umění zvané opt-art. V Madridu také navrhla kostýmy pro Ďagilevův balet Kleopatra, scénu navrhl její manžel Robert. Do Paříže se definitivně vrátili až v roce 1921. Sonia například navrhovala kabáty pro soukromou klientelu, ale vytvářela i kostýmy pro filmy.
V roce 1937 vytvořila ve spolupráci se svými pomocníky řadu rozměrných pláten pro pařížskou světovou výstavu, v nichž oslavovala rozvoj francouzských technologií, především v letectví. Bohužel pouhá tři tato obří plátna se zachovaly do dnešních dnů a můžeme je obdivovat i na současné výstavě. V roce 1941 nečekaně zemřel její manžel Robert, Sonia však i nadále pokračovala ve své návrhářské tvorbě a nepřestala se ale věnovat i volnému umění. Malovala vlastně téměř do svých posledních dnů. Sonia Delaunay zemřela v Paříži 5. prosince 1979.
Co z její tvorby přináší současná výstava v Tate Modern?Vlastně vše. Je to skutečně velkoryse pojatá retrospektivní výstava. Jsou tu její rané práce, geometrické abstrakce jako například Elektrické prisma z roku 1914, což je práce reflektující energii moderního městského života, oslavující zrození pouličního elektrického osvětlení. Jsou tu i další obrazy, při jejichž tvorbě se inspirovala moderními technologiemi, které se postupně objevovaly během jejího života. Inspirovala ji trans-sibiřská železnice i aeroplány, Eiffelova věž i elektrické žárovky.
Mnohé z toho vtělila právě do těch rozměrných pláten, sedm metrů širokých, které, jak jsem zmínil, vytvořila pro světovou výstavu v Paříži. Tato část výstavy patří k nejsilnějším zážitkům, a nejen kvůli rozměru těch pláten. Dále expozice představuje řadu jejich módních návrhů, například kabát, který navrhla pro hollywoodskou filmovou hvězdu Glorii Swanson. Jsou tu její divadelní návrhy, kostýmy pro Ďagilevův Ruský balet.
Jak lze charakterizovat tvorbu této umělkyně?To je velmi těžká otázka, zvlášť když si uvědomíme její obrovskou šíři od geometrické abstrakce až třeba po návrhy bot. Co ale asi nejlépe charakterizuje její tvorbu, je barevnost, její barvy jsou moderní dodnes, jsou opravdu nadčasové. Spolu se svým manželem Robertem objevila novou hodnotu barvy, a to její dynamickou sílu. Díky uvážlivým kontrastům dosahovali více nebo méně intenzivních vibrací, které vyvolávaly dojem pohybu. Ale její význam spočívá také i v tom, jak dokázala aplikovat nové směry ve výtvarném umění do umění užitého, do návrhů třeba textilu i bot. Nebylo totiž mnoho malířů, kteří by nepohrdli zabývat se i právě návrhy módních látek a oděvů. A jednou z výjimek, vynikajících výjimek byla právě Sonia Delaunay.
