Trochu jako stan z barevné plastové fólie působí letošní Serpentinský pavilon v Londýně
V londýnských Kensingtonských zahradách, u tamní Serpentine Gallery vyrostl již po patnácté letní architektonický pavilon. Autory letošního je dvojice španělských architektů José Selgas a Lucie Cano, kteří vystupují pod společnou zkratkou „selgascano“.
Oba architekti se narodili v roce 1965 v Madridu. Znají se již od studentských let, oba absolvovali studium architektury v Madridu v roce 1992. Společně začali pracovat o šest let později. Mají za sebou již řadu realizací především v rodném Španělsku. Svoji vlast také reprezentovali v roce 2010 na benátském architektonickém bienále.
Jakým způsobem se autoři návrhů těch letních pavilonů vybírají?Vybírá je porota zřízená Serpentine Gallery a jednou z podmínek je, že vybraný architekt či architektka nesmějí mít v Londýně v době oslovení nějakou architektonickou realizaci. Proto třeba nebyl v počátcích tohoto skvělého architektonického programu osloven Jan Kaplický, protože v té době již sklízel slávu a ocenění za svůj návrh novinářské tribuny v londýnském kriketovém chrámu – stadionu Lords. V posledních dvou třech letech se porota obrací na méně známé, méně slavné architekty. Takže loni to byl chilský architekt Smiljan Radič, v roce 2013 Japonec Sou Fujimoto.
A kteří slavní architekti v minulosti letní pavilon navrhli?Ten první v roce 2000 navrhla Zaha Hadid, dalšími autory pak byli například Daniel Libeskind, Oscar Niemeyer, Frank Gehry, japonská dvojice Kazuyo Sejina a Ryue Nishizawa, v roce 2012 dvojice švýcarských architektů Herzog a de Meuron spolu s proslulým čínským výtvarníkem Aj Wej-wejem. Mimochodem, velká výstava jeho prací začala o víkendu v londýnské Royal Academy of Arts a určitě se k ní v některé z příštích střed vrátím.
Vraťme se teď ale k letošnímu Serpentinskému pavilonu. Jaký je?Španělská dvojice zvolila jako hlavní materiál plastovou barevnou folii, která je upevněna na ocelové konstrukci. Jsou to vlastně takové čtyři chodby ve tvaru nepravidelného kříže, ve středu stavby je pak malá kavárnička, malé občerstvení, které již potřetí v historii Serpentinských pavilonů provozuje londýnský luxusní potravinářský obchod Fortnum and Mason, který má své sídlo na Piccadilly přímo oproti Royal Academy of Arts. Nejpůsobivější je letošní pavilon za soumraku, protože je zevnitř osvětlen a do dálky tak září všemožnými jasnými barvami. Ve dne, alespoň u mne, budil jisté rozpaky, působí totiž tak trochu jako jakýsi improvizovaný stan. Rozhodně není nejlepším z těch dosavadních patnácti, které jsem v uplynulých letech viděl.
Který pavilon byl tedy podle vás nejlepší?Nevím, jestli nejlepší, ale mne nejvíce oslovil pavilon té dvojice japonských architektů Kazuyo Sejina a Ryue Nishizawa v roce 2009. To byl nádherný vzdušný pavilon, který naprosto nerušivě zapadl do daného prostředí. Vidím jej před očima ještě dnes, i když uplynulo již šest let od jeho instalace. A líbil se mi rovněž pavilon, který o rok dříve navrhl Frank Gehry.
Do kdy bude možné tento architektonický pavilon obdivovat?Nejen obdivovat, ale také si jej užívat, protože stejně jako minulé pavilony a samotná Serpentine Gallery je samozřejmě zdarma přístupný veřejnosti. Serpentinský pavilon letos můžeme obdivovat ještě do 18. října.
