Jiří Sopko, dvojnásobný rektor AVU, po více než 25 letech opouští akademické prostředí

8. duben 2016

Je tvůrcem patřícím k předním českým výtvarníkům, právem považovaný za jednoho z nejvýznamnějších představitelů figurální malby. I ti, kdo se ve výtvarném umění příliš neorientují, si jistě vybaví jeho hlavy, figury či hlavonožce a zejména zářivé barvy, pro obrazy Jiřího Sopka tak typické. Některé z jeho děl jsou aktuálně k vidění v Galerii Gema, která byla po 15 letech znovuotevřena, tentokrát v Máchově ulici na pražských Vinohradech.

Výstava zahajující provoz galerie v nových prostorách, představuje díla několika členů skupiny 12/15, ke kterým patří i Jiří Sopko.

Jaké je současné umění?Umělec se vyjadřuje k současnému umění: „Mám silné podezření, že výtvarný talent přestal dnes hrát rozhodující roli. Ale to je problém nějakého vývoje, protože i podle informací z jiných škol, všude se děje něco takového podivného. Nemám nic proti konceptuálnímu umění, ale musí být dobré a musí se mi líbit. Já jsem si celý život myslel, že secesí skončí ´styl´, ale teď najednou jsem zjistil, že se objevil znovu, a to jako ´konceptualismus´.“ Zatímco pod secesní formou se, podle Jiřího Sopka schovávalo ledacos průměrného až podprůměrného, „secese tomu dávala punc kvality“, dnešní konceptuální tvorba ale takovou schopnost nemá: „dnes se tam schovává spousta věcí, které jsou nekvalitní“.

Logo

Co chybí v současném umění?„Osobnost,“ říká lapidárně Jiří Sopko. „Většina věcí je úplně anonymní. A anonymně se to také dělá, to znamená, že někdo něco někomu řekne a ten to vyrobí.“ A příklad? „Například Aj Wej-weje já považuji za podnikatele. Když 200 let staré plastiky od nějakých mnichů nechá zvětšit a navíc v rámci popularizace to nechá zabalit do hliníkové fólie, aby to mělo souvislost s utečenci, tak mi připadá jako mediální podnikatel.“

Jak se změnit způsob výuky za dobu, po kterou v této oblasti působíte?Svoji „učební metodu“ pokládá Jiří Sopko za tradiční: „Ale to už se nezmění, protože já už teď končím.“ Sopkův ateliér je klasický, vznikající díla coby uřitel sleduje kontinuálně: „to není žádný superrealismus, který by bylo možné tutorovat jednou za měsíc, protože to ´něco´se tam může odehrát během deseti minut. Často se stává, že ten student to ani nepostřehne, často se stává, že to ani já nepostřehnu. Ale přece jen, protože mám větší zkušenosti, tak šance, že si toho všimnu, je o něco větší.“

Jiří Sopko, Konec

A co se snažíte sdělit svým studentům?„Své studenty vedu k tomu, aby dělali to, co je pro ně přirozené. Aby se křečovitě nedrželi oblasti, která jim není přisouzená. Aby to, co vytváří, bylo absolutně přirozené, protože každý z nich je jiný a individuální. Až na výjimky jim nedávám ani společné úkoly. Samozřejmě občas po nich chci to, co jim není přirozené, ale to proto, aby se potvrdil opak. Já myslím, že za těch 25 let jsem vychoval tak 25 myslím docela úspěšných malířů. Což jsem, přiznám se, nečekal.“

Spustit audio