Památník Karla Čapka vystavuje kostým jeho manželky i Peroutkův psací stroj
Zrestaurovaný hedvábný kostým herečky Olgy Scheinpflugové nebo originální konferenční stolek spisovatele a novináře Ferdinanda Peroutky. Tyto a další cenné exponáty, včetně filmových a zvukových nahrávek nebo fotografií na dotykové obrazovce, představuje nová expozice v Památníku Karla Čapka.
Dům, kde autor Dášeňky, Války s mloky či dramatu R.U.R. trávil se svou ženou Olgou Scheinpflugovou poslední léta svého života, se nachází v malebné krajině v obci Stará Huť nedaleko Dobříše. Prohlédnout si tam můžete autentické prostory, kde Ferdinand Peroutka při svých pobytech na Strži bydlel, tzv. Peroutkárnu. „Byl tady několikrát, naposledy v létě roku 1947. Zaznamenal si tehdy, že byl v celém domě sám a měl klid na psaní své hry Šťastlivec Sulla. Předměty tady jsou z velké části autentické – když se v 90. letech vrátila do republiky z New Yorku Slávka Peroutková, mezi prvními věcmi nám předala například Peroutkovo houpací křeslo, lampu, stolek u postele, brýle, dýmky nebo župan a svetr,“ expozicí nás provází ředitelka Památníku Kristina Váňová.
„Vidíme tu dále psací stůl se strojem, jednoduché lůžko a šachy. Peroutka byl společenský člověk a na rozdíl od Čapka, který zřejmě společenské hry příliš nemiloval, Peroutka šachy rád hrál. Dokonce i když byl internován v koncentračním táboře Buchenwald, zřejmě ještě před nasazením na nucené práce pořádali šachový turnaj. Viděla jsem tabulku, kde byl Peroutka jmenován jako účastník. Psací stroj, který tu máme, je tentýž stroj, na kterém psal v redakci Rádia Svobodná Evropa.“
Z rádia hraje Peroutkův hlas
Český rozhlas přispěl do expozice několika archivními nahrávkami, mimo jiné audiozáznamem proslovu Ferdinanda Peroutky na pohřbu Karla Čapka. Návštěvníci si ho mohou pustit ze starého rozhlasového přijímače, který je patřičně upraven – uvnitř je počítač a přehrávací zařízení. Kristina Váňová vysvětluje, jak chtěli udělat expozici pro lidi co nejsrozumitelnější: „Vsadili jsme na živější barevnost, ne přímo jednoduchý, ale srozumitelný příběh Peroutkova života. Chceme ukázat, že zůstal až do svého konce člověkem, který upřednostňoval svobodu a velice dobře dokázal rozeznat dobro od zla a pravdu od lži.“
Peroutka si od osvobození koncentráku psal s různými pauzami deník. I několik stránek z něj najdete v nové expozici památníku Karla Čapka: „Když vidíte deníkový záznam, který byl psán narychlo, všimnete si toho, že tu nejsou žádné škrty. Když vidíte Čapkův rukopis, to je boj – škrty, opravy, vpisování. Metoda psaní byla u každého z nich jiná,“ porovnává Kristina Váňová, ředitelka Památníku Karla Čapka. Nová výstava se nesoustředí jen na Ferdinanda Peroutku, ale také na Olgu Scheinpflugovou. A jejich společná setkání.
Na fotografiích vidíme manžele Peroutkovy. Je tu Peroutka s Voskovcem i fotografie z roku 1968, kdy Peroutku v New Yorku navštívil Václav Havel. Tahle návštěva proběhla na jaře 1968 a Kristina Váňová cituje z dopisu, který Olga Scheinpflugová adresuje svému příteli Karlu Steinbachovi, ten žil v New Yorku, dokonce ve stejném domě jako Perkoutkovi: „Olga mu píše, že přijede Václav Havel, skvělý mladý dramatik a ať mu zprostředkuje setkání s lidmi v emigraci, kteří za to stojí. Je zajímavé, jak měla dobré informace a ve svých 66 letech dokázala držet prst na tepu doby. Mohla zůstat ve světě herecké hvězdy, ale zajímala se o dění ve světě. Dopis končí povzdechem: ,Každých deset let jsme si zvykli ztratit všechny majetky. Kéž nám zůstane aspoň ta svoboda.‘“
Olze Scheinpflugové je věnovaná samotná místnost
Zdobí ji nádherné šaty, v nichž vystupovala v divadelní hře. „Bohužel nevíme, ve které. Je to dar Divadla na Vinohradech, pocházejí z 20. let minulého století. Jsou krásné, z hedvábí, zdobené ruční krajkou a ruční výšivkou. Jsou velmi cenné, poměrně dobře zachovalé. Vidíme tu i noční stolek a místo zrcadla obrazovka, kde se promítají fotografie Olgy v různých rolích, jak divadelních, tak životních. Digitální zrcadlo jsme instalovali z jediného důvodu: zjistili jsme, že existuje tolik jejích hereckých fotografií, že bychom pokryli zdi jen aranžovanými hereckými fotkami, a to jsme nechtěli.
Divadlo bylo podstatnou částí života Olgy Scheinpflugové, byla pro nás samozřejmě v první řadě partnerkou Karla Čapka. Ale žila po jeho smrti ještě 30 let. Dali jsme proto prostor jejím pozdějším osudům i životním partnerům. Herectví pro ni bylo naprosto přirozené už od dětství, máme tu plakátek ze Slaného, z jejího úplně prvního divadelního představní s ochotníky. Byl to Šrámkův Červen. Představení hrála asi jako patnáctiletá,“ jak poznamenává Kristina Váňová, Scheinpflugová měla patrně od dětství vrozenou srdeční vadu, která se v průběhu života horšila. Na jaře 1968 umírá na infarkt.
Herečka i oblíbená spisovatelka
Součástí expozice jsou také skupinové fotografie ze Švandova divadla, z Divadla na Vinohradech i Národního. Olga je podle ředitelky Památníku představená také jako úspěšná autorka: „Když se podíváte na výčet jejích románů, divadelních her, pohádek, dokonce i sbírek poezie – je to úctyhodné číslo, zřejmě by to stačilo na spisovatelskou kariéru. Nemá smysl porovnávat její psaní s tvorbou Karla Čapka. Ve své době byla velmi oblíbenou autorkou. Její hrdinky byly intelektuálky, ale psala na druhé straně i zábavné fejetony o herectví, o divadle.“
Na fotografiích dál najdete Olgu Scheinpflugovou s jejím hereckým kolegou Hugo Haasem, kterého v polovině 60. let navštívila ve Vídni. Nebo s Karlem Steinbachem v Americe. Nechybí ani snímek z poslední inscenace, ve které si zahrála – tou byla Čapkova Matka. Říká se, že při posledních reprízách Matky chodila na scénu s nitroglycerinem v kapesníčku, aby ho v případě potřeby mohla nenápadně spolknout.
