Antonín Raymond stavěl v New Yorku i Tokiu. 7 z jeho projektů teď můžete vidět v Praze
Galerie Jaroslava Fragnera uspořádala výstavu nazvanou 7 x Antonín Raymond. Představuje osobnost slavného architekta působícího v ateliérech v New Yorku a v Japonsku. Expozici můžete v galerii na Betlémském náměstí vidět do 5. prosince. Odtud poputuje do brněnské Galerie architektury a následně se stane základem stálé expozice v Raymondově rodném Kladně.
Svou kariéru začal Antonín Raymond (1888-1976) v ateliéru Casse Gilberta během stavby prvního mrakodrapu v New Yorku, poté byl asistentem Franka Lloyda Wrighta v Tokiu při stavbě proslulého Imperial Hotelu, který odolal zničujícímu zemětřesení v roce 1923 a zajistil tak architektům věhlas.
Kladenský rodák Antonín Raymond patří mezi nejzajímavější české architekty 20. stoletíVlastní ateliér založil Raymond v roce 1921 (kancelář stále projektuje, vede ho Raymondův žák Shigefumi R. Tsuchiya). Spolupracoval rovněž s dalšími Čechy, kteří se vydali do Japonska – Bedřichem Feuersteinem či Janem Josefem Švagrem. V roce 1946 založil společnou kancelář s Ladislavem Lelandem Radem.
Moderní architektura v „hollywoodském filmu“ pracovitého architektaArchitekt David Vávra, spolukurátor výstavy a autor jejího architektonického řešení o díle Antonína Raymonda říká: „Jeho životní osudy jsou asi jako jeho architektura – čili je to hollywoodský film – drama, přesuny i nečekané události, někdy i negativní stavy, ale to vše je vykoupeno obrovskou pozitivní prací, myslím, že to je nejpracovitější český architekt 20. století.“
Japonské tatami v kombinaci s valašskou židlíStavby Antonína Raymonda jsou typově rozmanité, „jeho výrazový slovník byl pestrý“, dodává David Vávra. Od drobných staveb rodinných domů až po velkorysé hotelové stavby a obrovské katedrály, to vše najdeme mezi návrhy slavného architekta. „On byl tvůrčí osobnost,“ připomíná David Vávra a svoji zkušenost dokázal přetavit ve vlastní a osobitou architekturu, takže například v některých jeho rodinných domcích – spíš jako ´volných příbytcích´- on dokáže spojit sezení na tatami i na valašské židli – to je japonská architektura v těsném dotyku s českou zkušeností.“
