Autoportréty, žádná hloupá „selfíčka“
V příjemném přímořském městečku se přímo na pobřeží nachází galerie Turner Contemporary. Název výstavy, která zde trvá do 10. května, by se dal přeložit jako „Selfíčka“: Obraz a identita - autoportréty od van Dycka až po Louise Bourgeois.
Galerie Turner Contemporary stojí téměř přesně na místě, kde kdysi býval penzion, v němž se ubytovával malíř, dnes světově proslulý malíř, William Turner, od jehož narození uplyne tuto neděli 240 let. Právě po něm je galerie pojmenována.
Souvisí tedy tato výstava se současnou módou pořizování selfíček?Souvisí v tom smyslu, že to byla jistá inspirace, či spíše impuls pro její uspořádání. Ale v expozici najdeme výhradně skutečná výtvarná díla, opravdové autoportréty, žádná hloupoučká selfíčka…
Kdy vlastně vznikl malířský žánr autoportrétů?Až v renesanci, někdy v polovině 15. století. Jedním z průkopníků tohoto žánru byl Albrecht Dürer, který vytvořil řadu skvělých autoportrétů.
Jsou jeho autoportréty na současné výstavě?Bohužel ne, i když Britské muzeum vlastní několik Dürerových autoportrétů v podobě grafik, takže by nebyl problém je do Margate zapůjčit. Ale kurátoři se rozhodli jinak.
Jsou tedy na výstavě nějaké autoportréty starých mistrů?Ano, jsou. Nejstarším a nejvzácnějším vystaveným obrazem je autoportrét Antonise van Dycka. Vytvořil jej v roce 1640, tedy rok před svou smrtí. Je to jeho poslední autoportrét. Loni se tento obraz podařilo zakoupit Národní portrétní galerii, neskončil tedy v nějaké soukromé sbírce. Postupně jej představuje veřejnosti v různých britských městech. Margate je právě první zastávkou této pouti. Následovat budou Manchester, Birmingham, Newcastle, Edinburgh a naposledy Londýn.
A další staří mistři…Jsou tu autoportréty Johna Constablea a také Williama Turnera. K zajímavým obrazům patří bezesporu autoportrét Angeliky Kauffman, švýcarsko-rakouské malířky, která žila v letech 1741 až 1807 a několik let strávila také v Londýně, kde byla dokonce zvolena členkou Královské akademie. Svůj autoportrét, který na výstavu zapůjčila Národní portrétní galerie, vytvořila někdy v letech 1770 až 1775. Zcela jistě byla jednou z prvních žen, ne-li vůbec první malířkou, která vytvořila autoportrét.
Proč vlastně neuspořádala tuto výstavu autoportrétů Národní portrétní galerie?Na uspořádání výstavy v galerii Turner Contemporary se významně podílela, asi sedmdesát procent vystavených obrazů pochází právě z jejích sbírek. A nejen Londýn nabízí zajímavé výtvarné výstavy.
A co moderní či současní výtvarníci. Jsou jejich autoportréty také představeny?Samozřejmě, to již napovídá podtitul výstavy, tedy od van Dycka až po Louise Bourgeois, výtvarnice francouzského původu, jedné z nejlepších sochařek 20. století. Celkem je v Margate vystaveno více než sto autoportrétů, větší část tvoří právě díla moderních nebo současných výtvarníků. Takže tu jsou například díla od Lucina Freuda, Davida Hockneyho, Damiena Hirsta, Sarah Lucas či také Tracey Emin, která má k Margate zvláštní vztah, protože tam vyrůstala. Výstava je jedinečná právě tím, že nám umožňuje pohled na to, jak se autoportréty proměňovaly v průběhu staletí. Z počátku, až do přinejmenším 19. století, nahrazovaly fotografii, ve století dvacátém se staly do velké míry takovým prostředkem stylizace, sebeprezentace různých výtvarníků. V mnohých autoportrétech bychom možná ani jejich autory nerozpoznali. To však nic neubírá jejich umělecké hodnotě.
