„Bez něj bychom nepřežili,“ prohlásil malíř Claude Monet
Národní galerie v Londýně nabízí výstavu Zrození impresionismu. Kurátoři se pokusili o nový pohled na výtvarný směr, a to prostřednictvím příběhu muže, který impresionismus „stvořil“, nebo přinejmenším umožnil jeho vznik. Tím mužem byl obchodník s obrazy a filantrop Paul Durand-Ruel. Výstava je přístupná do 31. května.
Kdo byl Paul Durand-Ruel?Bez nadsázky muž, který položil základy světového obchodu s výtvarným uměním. Narodil se v Paříži roku 1831. Jeho otec vlastnil papírnictví, v němž se však také prodávaly umělecké předměty. Papírnictví se postupně přeměnilo na jednu z vůdčích uměleckých galerií, zaměřovala se především na současné umění. Během let založil Durand-Ruel také pobočky v Londýně, v Bruselu a v New Yorku. Jeho přístup k obchodování s obrazy byl tehdy opravdu revoluční - vytvářel depozitáře, vyžadoval exkluzivitu, pořádal výstavy pro jednotlivé umělce, to tedy doby nepříliš obvyklé „one-man shows“.
Byl také určitě vizionářem, protože věřil v úspěch impresionistům, jimž se veřejnost tehdy většinou vysmívala. On vlastně impresionisty proslavil, rozšířil jejich umění do celého světa. Mezi lety 1891 až 1922, tedy do roku své smrti, zakoupil Paul Durand-Ruel na 12 tisíc obrazů včetně více než tisíc Monetů, asi patnáct set Renoirů, osm set Pissarů, čtyři sta Degasů, téměř dvě stě Manetů a také 400 obrazů od méně známé impresionistky Mary Cassatt.
Jakým způsobem výstava přibližuje život Paula Duranda-Ruela?Výhradně prostřednictvím obrazů. Takže v prvním sálu můžeme pohlédnout do jeho tváře v portrétu, který vytvořil Pierre-August Renoir v roce 1910. Již o necelých dvacet let dříve maloval Renoir také dcery a syny Paula Duranda-Ruela. I tyto portréty jsou tu vystaveny. Doplňují je pak další Renoirovy olejomalby, které kdysi visely v přijímacím salonu Durandova pařížského domu. V druhém výstavním sále jsou plátna přímých předchůdců impresionistů, Camilla Corota, Eugena Delacroix, Théodora Roussea, Jean-Francoise Milleta či Gustava Courbeta.
V dalších sálech čeká na návštěvníky záplava úžasných impresionistických obrazů a také jedna skulptura od Augusta Rodina z roku 1891. Nechybí tu snad žádný z významných představitelů impresionismu včetně Moneta, Maneta, Pissara, Sisleyho, Degase, Berthy Morisotové. Vystaveno je také jedno rané dílo Paula Cézanna. Celkem tu můžeme obdivovat na devadesát prací zapůjčených z veřejných galerií i soukromých sbírek ze Spojených států, z Japonska a samozřejmě také z Paříže, z Muzea d´Orsay. Tyto zápůjčky samozřejmě doplňují obrazy ze sbírek londýnské Národní galerie, která vlastní velmi kvalitní impresionistickou kolekci.
Připomíná výstava také nějakým způsobem činnost Duranda-Ruela v Londýně?Svým způsobem připomíná velkou výstavu, kterou Paul Durand-Ruel uspořádal v londýnské Grafton Galleries před 110 lety, v lednu a únoru roku 1905. Vystavil tehdy 315 impresionistických děl, byla to jedna z největších přehlídek impresionismu v historii. A připomíná rovněž jeho pobyt, vlastně exil v britské metropoli v letech 1870 a1871, kdy do Londýna utekl před boji prusko-francouzské války a pařížskou komunou. V městě nad Temží ale nezahálel, vzal si sebou desítky obrazů, které záhy vystavil v galerii v New Bond Street, kterou si pronajal.
Výstavy tam pořádal až do roku 1874. V Londýně také seznámil Moneta s Pissarem, oba malíři tam pobývali ze stejných důvodů jako on. A podstatné je, že oba tu vytvořili řadu skvělých děl, pohledy na Temži, obrazy londýnských parků i předměstí. Jejich londýnská plátna od nich samozřejmě Durand-Ruel zakoupil.
Pokračuje někdo v Durand-Ruelově činnosti i dnes?Dnes již ne. Jeho rodina udržovala v činnosti newyorskou galerii až do roku 1950, pařížská galerie přestala prodávat obrazy v roce 1974.
