Dům jako symbol pohybu vystavěly Lucie Mičíková a Zuzana Žabková v Galerii Kostka

11. srpen 2015

Vysoký prostor Galerie Kostka v pražské Meet Factory má čtvercový půdorys a nejsou v něm žádná okna. Ne každý ho dokáže se ctí ovládnout a pro vystavující je velkou výzvou. Se zdarem ji aktuálně přijaly dvě mladé umělkyně - Lucie Mičíková a Zuzana Žabková s prostorovou instalaci nazvanou Dům osvobozený od svých pater. K vidění je v prostoru MeetFactory v Praze 5 na Smíchově do konce srpna.

Obě umělkyně před třemi lety ukončily studia na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Svoji instalaci pro Galerii Kostka připravily ve spolupráci s italskou kurátorkou Chiarou Vecchiarelli. Na počátku byl společný projekt, metafora budování jakéhosi imaginárního domu, nazvaný citátem Paula Eluarda: „Až se vrcholky našeho nebe spojí, můj dům bude mít střechu.“

03447774.jpeg

Postupně se projekt stal příběhem o prostoru a architektuře, o pojmech s významem nejen fyzickým, ale i metafyzickým. Dům je obrazem, reprezentací, pojmenovává a vymezuje vztahy a situace. Dům bez poschodí (pater) je kompaktním prostorem, v němž se stírá jakákoliv hierarchie.

„Dům osvobozený od svých pater,“ verš z básně Miroslava FišmeisteraProjekt je výsledkem rezidenčního pobytu Lucie Mičíkové a Zuzany Žabkové v MeetFactory na jaře roku 2015. Materiálem byl především sám prostor Galerie Kostka, Lucie Mičíková pracuje s papírem, Zuzana Žabková se vyjadřuje hlavně videoprojekcemi. „Ta dvě média jsme se snažily propojit v jeden celek,“ popisuje Lucie Mičíková. Téma se nakonec do vnitřního prostoru dostalo zvenku, jak vysvětluje Zuzana Žabková inspiraci, kterou nalezla při běhu kolem Vltavy.

03447775.jpeg

„Důležité také je,“ dodává Lucie Mičíková, „že jsme se snažily celý tento prostor rozpohybovat, například pomocí větráku, který sem také vnáší venkovní prvek – vítr. Celá ta instalace je jeden velký pohyb a gesto.“

Spustit audio