Elektrické křeslo nebo Poslední večeře na výstavě Zločin v umění
Expozice Muzea současného umění v Krakově reflektuje pohled umělců na současnou civilizaci. Cílem výstavy, otevřené do 28. září, je ukázat, jak se tvůrci inspirují každodenním životem a jeho skrytými symboly.
V krakovském muzeu MOCAK se konaly již tři výstavy, které měly ukázat, jak umělci vnímají dnešní civilizaci. Byly to expozice: Historie v umění, Sport v umění a Ekonomika v umění. Ovšem ta letošní, v pořadí už čtvrtá, patří nejspíš k těm nejkontroverznějším. Zaměřila se totiž na zločin v umění. Své práce na ní představuje kolem čtyř desítek umělců ať už z Polska, nebo jiných zemí. A často nejde o krásné obrazy, které pohladí na duši.
V prostorách krakovského muzea současného umění je možné až do 28. září vidět díla, která nějakým způsobem odkazují na zločin či otázky s ním spojené. Samozřejmě nechybí obraz Andyho Warhola z roku 1971 – Elektrické křeslo, coby symbol brutality a osamělé smrti. Zaujme i dílo s názvem Skupinový portrét, kdy polský výtvarník Hubert Czerepok nakreslil portréty osmnácti nejznámějších masových vrahů do jednoho. Pod černými zlověstnými čárami pak není znatelná žádná tvář, stejně jako na první pohled nelze rozpoznat vraha.
Polsko-anglická expozice v Krakově se zabývá všemi otázkami zločinu. Zda si máme vrahy připomínat, jako varování, či zda by jejich tváře měly být vymazány – jak ve svém obraze „Poslední večeře“ naznačila brazilská výtvarnice Debora Hirsch. Díky instalacím je možné aspoň trochu poznat pocity obětí, a seznámit se s tím, jak se umělecké zobrazování zločinu měnilo v průběhu staletí.
Nechybí ani zamyšlení nad tím, jak dnes o zločinu informují média
Například Ryszard Waśko vytvořil fiktivní příběhy o vraždách a doložil je fotografiemi, rozhovory a tak dále… Jako by se vše skutečně odehrálo. Před kamerou Ignasa Krungleviciuše zločinci vypovídají. Nikoli o tom, co provedli, ale jaké pocity to v nich vyvolalo: zda radost, extázi či vzrušení.
V díle „Udeř mě“ jsou zase shromážděny desítky scén, v nichž muž bije ženu. „Je to jen akční film,“ vysvětluje na záznamu herec svou práci na scéně a nechápe, v čem vidí autor díla problém. Zkrátka mnoho prací vystavených nyní v muzeu MOCAK nejspíš vyvolá odpor, nicméně nutí k zamyšlení.
