Finalisté 25. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého se představují ve Veletržním paláci
Ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze byla 25. září slavnostně zahájena výstava finalistů 25. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého 2014. Do finále ceny určené pro mladé umělce do 35 let se letos probojovali Martin Kohout, Richard Loskot, Lucia Sceranková a Roman Štětina.
Z podnětu Václava Havla, Theodora Pištěka a Jiřího Koláře byla 27. května 1990 založena v Lánech výroční prestižní cena pro mladé výtvarné umělce České republiky. Nese jméno předního českého teoretika a kritika výtvarného umění a literatury, esejisty a filosofa Jindřicha Chalupeckého, který na sklonku života souhlasil s vypsáním akce pod názvem: Cena Jindřicha Chalupeckého.
Letošní expozice nabízí různá umělecká média od klasické fotografie, přes objekty, videoprojekce, až po audiovizuální interaktivní instalace.
Martin KohoutNarodil se v roce 1984, žije v Berlíně. Vystudoval kameru na pražské FAMU, následně studoval dva roky v ateliéru Simona Starlinga na Städelschule ve Frankfurtu. Jeho multimediální tvorba reaguje na nejrůznější životní situace, na neuchopitelnost současného světa a neschopnost individua se v něm zorientovat. Hlavním tématem je pro něj médium internetu a sebereflexe člověka v globální komunikaci, která přináší protichůdné zážitky - sblížení i agresi, sebedůvěru i bezmoc. Kohout si však udržuje ironický odstup, a to i sám k sobě. V minulosti se účastnil například soutěže portálu Youtube Play Biennal, kde jeho video porota vybrala z 23 tisíc mezi 25 nejlepších, která byla následně vystavena v Guggenheim Museum v New Yorku.
Ukázky prací na: http://martinkohout.com/
Richard Loskot Narodil se v roce 1984. Studoval Fakultu umění a architektury Technické univerzity v Liberci u Stanislava Zippeho a Akademii der Bildenen Künste München, kde byla jeho profesorkou Magdaléna Jetelová. Ve finále Ceny Jindřicha Chalupeckého se objevil už v roce 2012. Zabývá se novými technologiemi, s nimiž experimentuje a vytváří zcela novátorské systémy, zkoumající limity lidského vnímání. S ním jsou často spojeny silné emoce – umělec nás různě komplikovanými manipulacemi dovádí k otázce, jestli jsme si jisti tím, co vidíme, slyšíme a cítíme. Jak snadné může být vytvořit si falešnou představu času a prostoru a jak úplně ztratit orientaci. Autor vytváří celé soustavy na sebe reagujících přístrojů, které jako domino posunují zvuky, pohyby, obrazy koloběhem plynutí až k výstupu, jenž se jeví jako náhoda. Dá se říci, že Loskot se zabývá výzkumem neviditelného (a nepopsatelného) a divákovi je zprostředkovává.
Ukázky prací najdete na webu: www.richardloskot.net
Lucia ScerankováNarodila se roku 1985. Vystudovala malbu na pražské AVU, věnuje se ale výhradně fotografii v její klasické podobě. Žije a pracuje střídavě v Praze a Londýně. Zajímá ji vztah fotografického obrazu k realitě, schopnost naší vizuální reflexe skutečnosti a možnosti ovlivňování jednoho druhým. Fotografuje konkrétní scenérii nebo situaci v interiéru a realitu ručně přetváří tak, aby na snímku vznikl dojem iluze, fikce. Z obrazů-tisků není zřejmé, co divák vlastně vidí a nebyla-li fotografie nějak upravená v počítači.
Ukázky prací na www.luciascerankova.com.
Roman ŠtětinaNarodil se roku 1986. Prošel studiem Fakulty umění a designu v Plzni a AVU v Praze. Jako jeden z mála českých umělců se věnuje práci se zvukem, která na první pohled souvisí s vizuálním uměním jen zprostředkovaně. Ale o to u jeho prací jde: lidská představivost závisí na souhře všech smyslů, které lze někdy jen těžko oddělit. Autor ukazuje ve svých chytře konstruovaných instalacích (pomocí videa, předmětů a zvuku), jak naše smyslová zkušenost může zmást dojem z toho, co skutečně vidíme.
Ukázky prací na www.romanstetina.com
Tereza VelíkováNarozena roku 1979. Prošla pražskými školami VŠUP a AVU a spolu s Terezou Severovou a Barborou Zachovalovou vede nezávislou galerii Entrance. Věnuje se výhradně videu a zpracovává témata intimní komunikace v rámci osobních vztahů se svým nejbližším okolím. Zpochybňuje svými instalačně vrstvenými videoprojekcemi možnosti porozumění. Její postavy spolu hovoří, ale každá v jiném videu. Mluví o svých pocitech a soukromí, zdánlivě na sebe reagují, ale působí dojmem osamělosti. Zvuk a obraz není někdy synchronizován a tak divák sleduje iluzivní příběh o nemožnosti sdělit to podstatné druhému. K legendárním videoinstalacím patří šestice pomalu se pohybujících obrazů nohy v černé punčoše, která se v nezvyklých situacích pohybuje v prostoru a jako němá loutka vyslovuje nesmírnou samotu.
Ukázky prací na www.terezavelikova.cz
Výstavu finalistů 25. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého doplňuje ve Veletržním paláci instalace loňského laureáta Chalupeckého ceny - sochaře Dominika Langa, nazvaná Čekárna. Obě výstavy můžete ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze 7-Holešovicích navštívit do 4. ledna 2015. Slavnostní vyhlášení vítěze 25. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého proběhne 20. listopadu ve Studiu hrdinů ve Veletržním paláci v Praze a režírovat ho bude divadelní režisér Jan Nebeský.
