Fotograf Josef Váchal často používal vlastní snímky jako předlohy k obrazům a dřevorytům
Galerie výtvarného umění v Chebu připravila výstavu s názvem „Josef Váchal. Kniha vzpomínek. Dialog díla a fotografie“. Cílem je prozkoumání meziprostoru a souvislostí mezi fotografickou tvorbou a grafickým dílem originálního výtvarníka a spisovatele. Expozici připravila badatelka Hana Klínková a vidět ji můžete v prostorách na Náměstí Krále Jiřího z Poděbrad do 19. června. Komentovaná prohlídka s kurátorkou výstavy ve středu 1. června v 17 hodin. Výstava je uspořádána ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví v Praze.
Josef Váchal, malíř, grafik, ilustrátor, řezbář, knihvazač a básník, žil mezi lety 1884 až 1969. Jeho tvorba patří beze sporu k nejoriginálnějším v českém umění 20. století, stejně jako on sám patřil k nenapodobitelným zjevům své doby. Mezi jeho vrcholná grafická díla patří Krvavý román, Šumava umírající a romantická a Receptář barevného dřevorytu - knihy, které sám napsal, vytvořil pro ně ilustrační doprovod a vyřezal sazbu, sám je jen v několika exemplářích vytiskl i svázal.
Bylo už o Váchalovi řečeno opravdu všechno?Pořadatelé výstavy přišli s originálním konceptem srovnávajícím volné dílo se snímky, které umělec pořizoval. Fotografování Josefa Váchala podle kurátorky Hany Klínkové velmi bavilo, jak podotýká: „on sám napsal, že v prvním období dělal mnohem lepší snímky a mnohem víc ho to zajímalo než později“. Fotografie vznikaly možná až do počátku 50. let minulého století. „Ale zatímco zpočátku se více věnoval fotografii jako příležitosti k experimentu, později ho fotografie zajímala jako možnost záznamu motivů nebo atmosféry,“ říká Hana Klínková. A upozorňuje také, že podle vlastních fotografií vytvářel Josef Váchal později své obrazy, a to jak krajinné motivy, tak portréty.
Zvláštní kontext vyjevující se díky fotografickým záznamům poukazuje například na vztahy Josefa Váchala k jeho blízkým, především k manželce Máše nebo pozdější družce Anně Mackové. „Naším cílem bylo poukázat nejen na tyto přímé portréty, ale dostat se ještě hlouběji do souvislostí osobních vztahů,“ zdůrazňuje Hana Klínková a upozorňuje též na třetí významnou ženu v životě Josefa Váchala, jíž byla jeho matka. Její jediný portrét vznikl také podle fotografie,
Josef Váchal začal soustavně fotografovat v roce 1905, kdy dostal svůj první fotoaparát. Tehdy vznikl jeho Denník 1905 / Kniha vzpomínek. Podle něj byla nazvána nejen výstava v chebské galerii. Jedna část expozice je deníku přímo věnována, stejně je nazvána i publikace vydaná nakladatelstvím Arbor vitae.
