Historik architektury Zdeněk Lukeš na procházkách Prahou Václava Havla

3. říjen 2016

V knize nazvané Praha Václava Havla, s podtitulem Průvodce po stavbách spojených s životem dramatika, disidenta a prezidenta se historik architektury se historik architektury Zdeněk Lukeš rozhodl přiblížit pražské objekty spjaté s osudy této významné osobnosti kulturních i politických dějin.

Publikace vydaná Knihovnou Václava Havla zahrnuje celkem 69 míst. Poslechněte si vyprávění autora o některých z nich.

Místem, kde Václav Havel strávil dětství a velkou část svého života je dnešní Rašínovo nábřeží. Dům U Dvou tisíc si tam v roce 1904 nechal postavit dědeček prvního českého prezidenta, podnikatel Vácslav Havel. V době vzniku šlo o velmi moderní budovu, jak potvrzuje i historik architektury Zdeněk Lukeš: „Dokonce vidíme, že ty domy jsou tady dva, jsou to dvojčata, ale nestojí kupodivu vedle sebe. Vácslavu Havlovi se zřejmě nepodařilo vykoupit sousedící pozemky, takže mezi nimi jsou ještě tři starší domy, ale jinak jsou ty domy naprosto identické a jsou zakončeny takovou kupolí a zeměkoulí. V době, kdy se stavěly, tedy v letech 1904 až 1905 skutečně představovaly, dalo by se říct, architektonickou avantgardu, a to i svým dispozičním řešením.“

Oba domy mají velká okna a velké lodžie, samozřejmě s krásným výhledem na panorama města „V každém patře byl velký byt a jeden z nich obýval Vácslav Havel se svou rodinou. Ty ostatní své domy, které v Praze postavil, dohromady jich bylo asi osmnáct, prodal, když stavěl Lucernu, aby získal potřebný kapitál. Ale tento dům si ponechal a v něm potom bydlel i jeho vnuk Václav se svým bratrem Ivanem. Svým stylem dům reprezentuje secesní styl, autorem architektonického řešení možná byl slavný architekt Osvald Polívka, spoluautor Obecního domu a celé řady dalších pražských secesních paláců.“

02281409.jpeg

Tančící dům a náplavkaVedle domu U Dvou tisíc byl v 90. letech minulého století postaven Tančící dům, což se událo také díky iniciativě Václava Havla. V souvislosti s výstavbou v blízkosti vltavských břehů, je samozřejmě třeba zmínit prostranství tzv. náplavky pod Rašínovým nábřežím: „Dnes je to místo velmi čilého provozu, jsou tady restaurace, kavárny. Ovšem v době, kdy byl Václav Havel malý, tady bylo téměř prázdno, sem tam nějaký rybář nebo milenci, ale jinak se zde nic moc nedělo. Místo mělo ale svoji specifickou atmosféru, kterou krásně vystihla na svých fotografiích Dagmar Hochová, známá česká fotografka, anebo na svých obrazech malíř Jiří Chadima, který maloval zamlžené nábřeží s mosty a parníky na Vltavě. Náplavka ale sehrála svoji inspirační roli, protože tady si Václav s Ivanem hráli a Ivan Havel dokonce napsal juvenilní novelku, která se zde odehrává.“

03684876.jpeg

Výstavní síň Mánes na Masarykově nábřeží je s osobností Václava Havla spjatá zejména z období listopadových událostí roku 1989Historii Mánesa připomíná Zdeněk Lukeš: „Budovu si postavil na sklonku 20. let minulého století Spolek výtvarných umělců Mánes, který už předtím měl různé pavilony v Praze, ale postupně o ně vždy přišel, takže nakonec si zvolil toto krásné místo. Budova Mánesa tvoří jakýsi most mezi špičkou slovanského ostrova a Masarykovým nábřežím. Je to funkcionalistická stavba od architekta Otakara Novotného, který byl také předsedou spolku Mánes. Je to polyfunkční objekt, kde byla nejenom krásná velká výstavní síň, ale také francouzská restaurace, vyhlídková kavárna, obchody a samozřejmě kanceláře spolku.“

03643743.jpeg

Václav Havel už v 50. a 60. letech velmi často navštěvoval jednak zdejší restauraci, kavárnu, ale pochopitelně též výstavy, které se v Mánesu konaly: „A byly tam výstavy vpravdě legendární. Samozřejmě svou roli sehrál Mánes během sametové revoluce, protože tam bylo jedno z takových center, v němž se sešli výtvarníci hned v pondělí po 17. listopadu, aby tam založili Občanské fórum výtvarníků architektů.“

Kavárna SlaviaV kavárně s výhledem na Vltavu, Národní divadlo nebo Hradčany se Václav Havel scházel se svými přáteli z literárních kruhů. Později, když se stal prezidentem, inicioval rozsáhlou rekonstrukci kavárny. Jakými proměnami prošla Slavia od svých počátků? „Kavárna Slavia se nachází v paláci Lažanských, ve významné neorenesanční stavbě architekta Ignáce Ullmanna, vzniklé už někdy v 60. letech 19. století. Ten palác byl postaven dřív než Národní divadlo a kavárna tady byla už kolem roku 1900, ovšem vypadala podstatně jinak než dnes. Proměnou prošla ve 30. letech minulého století, především její vnitřní design ve stylu pozdního Art deca. Z původní kavárny se uchoval slavný obraz Viktora Olivy Piják absintu, respektive jeho nepříliš zdařilá kopie, protože originál se někde ztratil.“

Kavárna Slavia na Národní třídě

V Divadle Na zábradlí, na Anenském náměstí Václav Havel začínal jako kulisák, ale posléze se prosadil jako dramatik. „Tady stávaly domy, dokonce snad i kdysi dávno kostelík, pak se to zde různě přestavovalo, nakonec z toho vznikl v 19. století obytný dům. Byl zde také divadelní sálek, kam údajně chodíval i Franz Kafka.“ V roce 1958 bylo Helenou Philipovou, Ivanem Vyskočilem, Jiřím Suchým a Vladimírem Vodičkou založeno Divadlo Na zábradlí. Právě v něm se hrála Zahradní slavnost, první divadelní hra Václava Havla.

V blízkosti Divadla Na zábradlí se nachází kostel svaté Anny „Kostel má velmi zajímavou a dlouhou tradici. Kdysi zde býval románský kostel, který byl zbořený a na jeho místě vznikla raně gotická stavba kostela svaté Anny jako velmi cenná ukázka tehdejšího stavitelství. Unikátní jsou originální gotické krovy, což už prakticky nikde jinde v Praze nenajdete, protože většina kostelů byla v době husitských bouří vypálena, zatímco zde, v prostorách anenského kláštera, který je v sousedství kostela, byl takový ´sběrný tábor´, protože sem husité nahnali všechny jeptišky a mnichy z celé Prahy.

02969184.jpeg

Později prošel kostel přestavbami v době renesanční i barokní. Klášter byl zrušen Josefem II., a v 19. století tady vznikla tiskárna. Ve 20. století už prostor jen chátral až do doby, než Václav Havel s nadací VIZE 97, kterou založil s Dagmar Havlovou, inicioval jeho záchranu a proměnu v Pražskou křižovatku, centrum, kde se konají různá setkání, koncerty, konference a kde se uděluje každý rok cena nadace.“

Palác Lucerna

Palác Lucerna na Václavském náměstí nechal vybudovat dědeček Václava Havla, projektant a stavitel Vácslav HavelJe to první pasážová stavba v Praze a unikátní ukázka moderní velkoměstské architektury. Jak ji přijali Pražané? „Já myslím, že na ni reagovali docela dobře,“ říká Zdeněk Lukeš, „protože skutečně se jim asi líbilo, že to je dům, který představuje všechny možné funkce dohromady. Byly tady byty i kanceláře, ale také kavárny a restaurace, z nichž asi ta nejhezčí je ve zvýšeném přízemí poblíž kina, které tu také vzniklo a velký sál v podzemí. Ale především byl zajímavý systém pasáží, sledovat vznik takové stavby musela být pro Pražany mimořádná atrakce.“

Václavské náměstí je spjato především s Václavem Havlem z doby listopadových událostí roku 1989„Právě tady byly masové demonstrace, ta první hned v pondělí 20. listopadu. Tehdy začali spontánně lidé proudit na Václavské náměstí, ačkoliv to nikdo tenkrát nemohl nějak svolat. Ale bylo cítit, že to je takový ústřední prostor Prahy. Tehdy vydavatelství Melantrich poskytlo ten slavný balkon. Dům, k němuž patřil, palác Hvězda, patřil k prvním secesním stavbám a vznikal paralelně s Šupichovými domy a s Palácem Lucerna. Navrhl ho architekt Bedřich Bendelmayer. A právě na tom balkoně se potom objevil Václav Havel, ale i Alexandr Dubček, Marta Kubišová a celá řada dalších osobností.“

Václavské náměstí 17. 11. 2015

Palác Adria a Laterna magikaNa počátku 20. let 20. století byl italskou pojišťovnou Riunione Adriatica di Sicurtà postaven na rohu Jungmannovy ulice a Národní třídy palác ve stylu rondokubizmu, podle návrhu architekta Josefa Zasche, ve spolupráci s architektem Pavlem Janákem. Historik architektury Zdeněk Lukeš prostor vysoce hodnotí nejenom po architektonické stránce: „Stavbu dekorovali proslulí sochaři, například Jan Štursa nebo Josef Mařatka, ale velmi významná samozřejmě také byla zdejší kavárna ve stylu Art deco, kam Václav Havel jistě chodil.

Palác Adria

Pochopitelně zásadní kapitolou byla Laterna magika, která reprezentovala tehdejší Československo na světové výstavě Expo v Bruselu 1958 a která se pak přestěhovala právě sem, do tohoto paláce. A v roce 1989 právě Laterna magika nabídla Občanskému fóru, že by mohlo mít jakési své ústředí v jeho prostorách, to bylo v průběhu týdne po 17. listopadu. Zde potom probíhala téměř nepřetržitá jednání představitelů Občanského fóra. Jeho centrum v paláci Adria se nacházelo v podzemním sálku, v bývalé kuřárně, kde sice bylo nelidské klimatu, ale samozřejmě to byl zážitek naprosto nezapomenutelný. Centrum Občanského fóra se posléze přesunulo z Laterny magiky o kousek dál, do tzv. Špalíčku.“

Národní třída je s osobností Václava Havla úzce spjata, a to nejenom díky listopadovým událostem roku 1989, ale vzhledem k jeho literárnímu působení „Národní třída samozřejmě pro Václava Havla znamenala mnoho. Je tu například Reduta, kam chodíval na divadelní představení, v nichž tehdy vystupoval třeba Jiří Suchý a kde si při své návštěvě Prahy zahrál na saxofon Bill Clinton. Dále se tady nacházela celá řada kaváren, restaurací, barů, kam Václav Havel rád chodil. Dalším důležitým místem je Topičův dům na rohu ulice Karolíny Světlé, kde sídlilo v 50. a 60. letech nakladatelství Československý spisovatel, a také Svaz československých spisovatelů, se kterým Václav Havel vedl dlouhodobě jakousi takovou bitvu na dálku.“ O kontaktech Václava Havla se spisovatelským svazem čteme ve Slovníku české literatury po roce 1945: „V roce 1965 byl členem redakční rady literárního měsíčníku Tvář, předsedou Aktivu mladých spisovatelů SČSS, roku 1968 předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů.“ Proslulé je samozřejmě jeho kritické vystoupení na IV. sjezdu SČSS v červnu 1967, po němž byl, spolu s Ivanem Klímou, Pavlem Kohoutem a Ludvíkem Vaculíkem, vyškrtnut z kandidátky do ústředního výboru Svazu československých spisovatelů.

01038828.jpeg

Václav Havel a Pražský HradNa Pražském hradě Zdeněk Lukeš působí od roku 1990. Nejdříve byl členem kulturní sekce Kanceláře prezidenta republiky, nyní je zaměstnán v Památkovém odboru Pražského hradu. Jednou ze staveb vzniklých díky působení Václava Havla a aktivitě Olgy Havlové je Nová Oranžerie postavená podle projektu architektky Evy Jiřičné. Původní oranžerii nechal postavit v roce 1590 císař Rudolf II. K její zkáze došlo během třicetileté války, kdy byla celá Královská zahrada zpustošena saskými a švédskými vojsky. „Je to skutečně unikátní a impozantní dílo,“ hodnotí současnou podobu skleníku Zdeněk Lukeš, „které nijak nenarušuje původní rudolfínskou tradici okolních staveb. Já myslím, že Nová Oranžerie je nejvýraznější a nejviditelnější příspěvek éry Václava Havla v areálu Pražského hradu.“

03717825.jpeg

Už v roce 1990 inicioval Václav Havel otevření Královské zahrady: „On měl pocit, že Hrad se léta spíš tvářil jako pevnost, kde se lidé dostali jen na určitá místa a že potřeba jej proto otevřít, že je to ii symbol nové doby. Takže se brány Královské zahrady otevřely pro veřejnost a současně vznikaly plány na otevření dolní a horní části Jeleního příkopu. To trvalo o něco déle, protože tam byly třeba určité úpravy, protože například směrem dolů nevedly žádné cesty.“ K dalším počinům vstřícným návštěvníkům Hradu patřila rekonstrukce katedrály, druhého a třetího nádvoří Pražského hradu a vybudování tunelu pro pěší v Jelením příkopu, aby nebylo třeba obcházet val Prašného mostu.

03717827.jpeg

Dvorní architekt Bořek ŠípekK úpravám nejen v interiérech, ale i například na vnějších portálech si Václav Havel vybral architekta Bořka Šípka: „S ním se Václav Havel seznámil v průběhu roku 1991,“ vzpomíná Zdeněk Lukeš. „Bořek Šípek navrhl velmi pohodlná křesílka do Španělského sálu, což bylo příjemné, protože předtím tam byl takový těžkopádný nábytek, který se špatně stěhoval. A dál s Hradem spolupracoval na řadě úloh, v některých interiérech, z nichž nejznámější je asi pracovna Václava Havla, ale také třeba v hradní obrazárně nebo právě několik portálů na druhém nádvoří.“

03717826.jpeg

K závažnějším akcím patřila podle Zdeňka Lukeše rekonstrukce třetího nádvoří, Katedrály sv. Víta, Vojtěch a Václava, Starého i Nového královského paláce i dalších prostor. Z nejbližšího okolí Hradu je nutné připomenout také rekonstrukci Jižních zahrad, které vznikaly postupně na místě opevnění pod Pražským hradem. Po poslední rekonstrukci v roce 2012 jim byla vrácena původní podoba z 20. let 20. století, kdy je pro prezidenta T. G. Masaryka upravoval slovinský architekt Josip Plečnik: „Zahrady se rekonstruovaly po několika etapách, z nichž ta poslední skončila asi před pěti lety a stále ještě tu jsou další práce k dokončení,“ podotýká k významu místa Zdeněk Lukeš. „Zahrady jsou ve světě mimořádně ceněny, například v roce 2001 Pražský hrad získal tzv. Scarpovu cenu, která se uděluje každý rok nějaké historické zahradě, a myslím, že tehdy to bylo vůbec poprvé, kdy tu cenu dostaly zahrady vlastně moderní, ne barokní, nebo ještě starší.“

Spustit audio