Jak dokázal René Magritte namalovat slova zkoumají v pařížském Centre Pompidou
Význam slov a obrazů - nový filosofický pohled na dílo René Magritta prezentují v Paříži. Na sto maleb, kreseb a hlavně archiválií, představuje jednoho z nejvýraznějších malířů 20. století. Výstava ukazuje, jak se mohou přenést myšlenky do formy obrazu.
René Magritte našel období v dějinách lidstva, kdy se obrazy umísťovaly na úroveň slov. Objevil ho ve vyjádření myšlenek egyptskými hieroglyfy. Výstava Magritte. Zrada obrazů, kterou denně navštíví až 6000 lidí, bude v pařížském Centre Pompidou až do konce ledna 2017.
„Samozřejmě, že po 36 letech máme jiný pohled na dílo René Magritta,“ uvádí kurátor výstavy Didier Ottinger. „Ten, který nabízíme my na výstavě, je pohled filosofický. Vychází z kontaktů a korespondence s několika filosofy. Ve Francii to byl, jak víme, Michel Foucault. To, co jsme ale nevěděli, byl kontakt o dvacet let dřívější, se dvěma belgickými filosofy. Prvním byl fenomenolog Alphonse de Waelhens, překladatel Heideggerova díla. Druhým byl Chaïm Perelman, profesor rétoriky a logiky. S oběma udržoval Magritte kontakt už od 50. let.“
Zájem o filosofii se stal východiskem pro výstavuRené Magritte podle slov kurátora nenašel filosofii, která by mohla vše definovat, protože sám se nestal fenomenologem, logikem nebo strukturalistou: „Ale ve chvíli, kdy si dopisoval nebo diskutoval s filosofy, jejich myšlenky si zaznamenával a mohl se vracet k otázkám historie a vývoje umění nebo estetiky jako takové. Protože právě v nich filosofové viděli základy systému.“
Filosofické otázky formující velká témataUž od 20. let minulého století se Magritte v malbě věnoval písmenům a abecedě. Sám izoluje texty a slova ve svých obrazech, a stylizuje je do forem piktogramů. Jsou jimi stále stejné předměty: dýmka, klobouk, plamen, svíčka. Pro pařížskou výstavu vybrali pořadatelé pět hlavních Magrittových témat: „Prvním jsou samozřejmě slova, která se v jeho tvorbě objevují od roku 1927 a opakují se až do konce jeho života. Druhým jsou stíny, třetím jsou závěsy. Čtvrté téma je tělo nebo jeho části. A pátým zvoleným tématem jsou plameny. Prostě alegorie na Platónovu jeskyni,“ upřesňuje Didier Ottinger. „Magrittovo dílo můžeme číst několika způsoby. Vždy se v něm otevírá nový pohled a témata lze kombinovat. Takový je třeba případ použití barev nebo předmětů. V zásadě bychom mohli podle opakujících se předmětů vizualizovat Magrittův slovníček. Repetitivnost objektů je svým způsobem nekonečná. Jako by sám chtěl formulovat nějaký nový slovník nebo novou abecedu. A přitom vyjádřenou ne slovy, ale obrazy.“
