Jaroslav Blažek se inspiruje folklorem, vznikl tak „Vynucený ráj“

30. říjen 2013

Výstavní síň Atrium na pražském Žižkově rozsvítily až do 15. listopadu zářivě barevné obrazy šestaosmdesátiletého malíře, grafika a kreslíře, rodáka z Kostic u Břeclavi – Jaroslava Blažka.

Námětem obrazů Jaroslava Blažka je život na slovácké dědině. A tak se na nich objevují galánky v krojích, šohaji vyšňoření na hody a také koně připravení pro slavnostní Jízdu králů. Výstava, doplněná autorovými kreslenými a grafickými autoportréty nese název „Vynucený ráj“.

Žije a pracuje v Praze, ale svůj původ nezapře

Jaroslav Blažek pochází z Kostic – typické dědiny moravskoslováckého Podluží, rád se sem vrací a ač žije v Praze, čerpá neustále živé inspirace z kulturního povědomí svého kraje. V kresbách, grafikách i v monumentálních dílech – v textilu a keramice zachycuje obrazy venkova, portréty lidí, jejich lásku k přírodě, sváteční i všední dny. Nejde o romantické okouzlení folklórem, nýbrž o svébytnou obrazovou syntézu, která se vyjadřuje spontánní plynulou lapidární linkou kresby tlumočíc spontánní citové záchvěvy prožitku a psychologie člověka.

Podle kurátora výstavy Dušana Brozmana je způsob, kterým Jaroslav Blažek maluje motivy primitivní: „Ale ve smyslu afrického umění, je svým způsobem ale velmi sofistikovaný. Mísí na jedné straně matisovskou barevnost, do toho světlo, plošný rukopis, koloristický. A tah jeho štětce – v tom je určitá nádherná primitivnost. Ornamenty v rámech nemají s lidovým uměním nic dočinění, ale tak krásně to ladí, je to básník.“

Kde leží vynucený ráj?

„Za folklorem, který začal dělat v 70. letech, je ten vynucený ráj. Nechtěl být mezi avantgardou, oficiální cestou také nechtěl jít – stal se tedy outsiderem. V jeho zdánlivě veselém umění vidíme velké utrpení. A tento otazník jeho tvorbu dělá velice zajímavou,“ říká kurátor výstavy Dušan Brozman

autoři: Karel Oujezdský , Karel Kratochvíl
Spustit audio