Jeden z nejslavnějších německých malířů byl původem Dán
Emil Nolde, vlastním jménem Hans Emil Hansen. Jméno a místo narození nehrají velkou roli, důležitý je v tomto případě talent a dílo velkého malíře. Frankfurtský Städel mu nyní uspořádal retrospektivu – po dvaceti letech. Podrobnosti v telefonátu Evy Novak.
Už před začátkem výstavy a samozřejmě i v jejím průběhu je přetřásána Noldeho minulost. Jeho inklinace k nacismu, jeho členství v NSDAP, jeho obdiv k Hitlerovi. A to vše ale pro tehdejší režim nelegitimovalo jeho umění. Bylo nekompromisně odstraněno z muzeí a označeno jako „entartet“. Nolde dostal zákaz malovat. Přesto jsou na výstavě obrazy z tohoto období, ovšem žádné oleje, nýbrž akvarely – olejové barvy jsou cítit a Nolde nechtěl nic riskovat.
Kurátor expozice, Felix Krämer, vybral pro Frankfurt 140 prací, některé z nich jsou vystaveny vůbec poprvé. Ti, kteří považovali Noldeho za pouhého malíře květin a sem tam nějaké severské krajinky, opouštějí výstavu zřejmě s podstatně jinou představou. Mnozí znali Noldeho obrazy bohužel pouze z nesčetných reprodukcí vlčích máků, visících v Německu téměř u každého doktora.
Hlavní dojem z výstavy je Noldeho skladba barev
Zářivé, jasné, převážně teplé barvy, často vysoce vrstvené – a to v době, kdy byl jeho vzorem van Gogh. V průběhu výstavy vidíme mnoho dalších vlivů – impresionisty, konkrétně Lautreca a jeho volbu motivů, později vliv expresionistů. Často jsem měla dojem, že se Nolde do některých motivů nutil. Maloval sice figurativně, ale z obrazů je cítit – vše ostatní pro něj bylo důležitější než lidi.
Vidíme obrazy z německých měst, z exotické ciziny, z plenéru i z interiéru. Biblické a folklorní motivy, oleje, akvarely, grafiky. Všechny práce mají společné jedno: nevídaně silnou barevnou kompozici. Noldeho neobyčejné kombinace barev, které jeho obrazům dodávají zvláštní svit a záři – například častá volba žluté a fialové, nebo oranžové a modré. V tom spočívala jeho jedinečnost, to bylo jeho doménou. Máme pocit, že jeho obrazy budou zářit i po vypnutí osvětlení. Tento efekt mají pouze originály. Filozof a překladatel Walter Benjamin hovořil o „auře uměleckých děl“ – to je myslím v tomto případě nejvýstižnější charakteristika Noldeho tvorby.
Emil Nolde, narozený v roce 1867 v německo-dánském pohraničí, navštěvoval malířské školy v Paříži, Mnichově a Kodani. Jeho práce vystavovala Galerie Hermes ve Frankfurtu už v roce 1907. Publikum tehdy nepřijalo jeho obrazy a grafiky s porozuměním. Trvalo to ještě pár let, než jeho umění pochopilo. V padesáti letech byl Nolde slavným a vyhledávaným umělcem.
Emil Nolde, Retrospektive. Städel Museum Frankfurt. Výstava potrvá do 15. června 2014
