Josef Sudek byl velmi fotogenický člověk. Pražská výstava ukazuje jeho tvář i věci, které měl rád
České centrum fotografie uspořádalo v roce 20. výročí svého založení výstavu s názvem Josef Sudek 1896 - 1976. Expozice je otevřena ve spolupráci s Královskou kanonií premonstrátů na Strahově v Křížové chodbě Strahovského kláštera.
Dvě letošní kulatá výročí světově proslulého českého fotografa Josefa Sudka, 120 let od jeho narození a 40 od jeho úmrtí sice letos v létě připomněla jeho první reprezentativní výstava v Musée du Jeu de Paume v Paříži, jejíž rozšířená verze právě probíhá pod názvem Intimní svět Josefa Sudka v Národní galerii v kanadské Otawě, ale v Česku jsme se větší přehlídky Sudkova fotografického díla nedočkali. Tento dluh alespoň zčásti napravuje České centrum fotografie. Vedle klasických Sudkových zátiší, krajinných záběrů, fotografií pražských zákoutí a parků, zde můžeme vidět i ukázky prací Sudkových žáků a dokumentární fotografie ze Sudkova života a z jeho ateliéru na Újezdě.
Kurátor výstavy Jiří Jaskmanický v té souvislosti zdůrazňuje: „Josef Sudek je v první řadě nejvýznamnější český fotograf. Je to autor, který je uznávaný naprosto na celém světě a je oblíbený a milovaný, zvláště proto, že celý život ukazoval, že člověk může jít svou vlastní cestou. On ji našel a nikdy s ní neuhnul ani o krok vedle.“
Člověk, který si dopřával mnoho radostí Jednou z radostí Josefa Sudka byla podle kurátora možnost fotografovat věci, které měl rád: „Největší paradoxem je, že to byly věci, které on měl naprosto blízko sebe, ať už to bylo prostředí jeho ateliéru, bytu, nejbližší okolí toho místa, kde bydlel, parky, zahrady, městská zákoutí. Ten jeho svět byl sestaven z toho nejbližšího a nejmilejšího, co ho obklopovalo.“
Pro výstavu Josef Sudek 1896 až 1976 se podařilo ze soukromých sbírek shromáždit 100 fotografiíPodle Jiřího Jaskmanického jde o naprosto ukázkový průřez jeho tvorbou, od nejranějších snímků: „Je tu dokonce i pigment, který vznikl před válkou až po fotky, které vznikaly jako poznámky na konci jeho života v sedmdesátých letech. Snažili jsme se ukázat návštěvníkům tu obrovskou šíři jeho záběru a genialitu jednotlivých fotografií.“
Fotograf na fotografiích jiných fotografůNa výstavě jsou též portréty Josefa Sudka od nejrůznějších českých fotografů: „On byl ve své době možná jedním z nejfotografovanějších lidí nejen v Praze, ale možná široko daleko a byl velice fotogenický, protože byl velice zvláštní. Když jste se podívali do jeho tváře, která dokázala velice dobře vyjádřit jeho pocity od únavy, radosti, nadšení, smutku, tak vidíte, že se mnoha významným fotografům Josefa Sudka podařilo zachytit ve velmi zajímavých situacích,“ uvádí Jiří Jaskmanický.
