Kdysi pohřební ústav, dnes umělecké centrum
Dojedete-li pařížským metrem do stanice Stalingrad, odtud jdete deset minut pěšky, dorazíte k uměleckému centru, které nemá ve Francii obdoby. Le Cent Quatre , tak zvaná „104“, vznikla v roce 2008 v budově, která pojímá prostory na čtyřiceti tisících metrech čtvrtečních. Pařížská radnice se stala sto procentním investorem, který přestavěl bývalý ústřední pohřební ústav v jedno z největších kulturních míst v zemi.
„Sto čtyřka“ je příjemný prostor, kde se dá odpočívat, navštívit galerii, vypít kávu, zajít do knihkupectví. Její program nabízí vždy něco výjimečného. Ředitel tohoto prostoru je José-Manuel Gonçalves, velice vytížený muž. O místě, k němuž se váže zvláštní charisma, říká: „Le 104 je multikulturní umělecké centrum, které zřizuje pařížská radnice. Pokud ale hledáme pojmenování, které charakterizuje tohle místo, tak je to nejvíc alternativní instituce ve Francii, nejvíc institucionální místo. Já tohle místo nazývám estetickou skrýší nebo doupětem.“
Přijít, zkoušet, cvičit, zastřešený prostor je všem otevřenýNa zastřešeném dvoře je místo určené pro taneční zkoušky, akrobacii i odpočinek. Kdokoliv sem může přijít, zabrat si místo, pustit hudbu a začít trénovat. „Přáli jsme si, aby se z místa stalo kulturní centrum na vysoké úrovni,“ pokračuje ve výkladu ředitel Gonçalves, „Po zavření pohřebního ústavu, v kterém pracovalo přes dvanáct set lidí, bylo tohle místo opuštěné a nevědělo se moc, co s ním. Až bývalý starosta Bertrand Delanoë rozhodl o ochraně architektonicky významného sídla a zřízení umělecké instituce na východě Paříže. Myšlenkou má být ekonomický model, co nejvíce využit prostor pro současné umění a propojit ho s veřejností.“
Po čtyřech letech přestavby se místo v roce 2008 otevřelo. První dva roky byly náročné, protože lidé nebyli zvyklí navštěvovat takovou ohromnou instituci. Dnes se ze sto čtyřky stalo multidisciplinární místo. Jsou tady divadelní nebo taneční přehlídky, výstavy současného umění, filmové projekce nebo umělecké dílny.
Nezáleží na formě, ale na zájmuJosé-Manuel Gonçalvès: „Co nás zajímá, jsou umělecké osobnosti. Proto taky představujeme všechny typy umění. Zásadní je ale osobnost. Někdy to může být forma, kterou prezentuje - film, divadlo, tanec - jindy díla současného umění. Máme tady prostory pro umělecké rezidence, zkušebny s veškerým zázemím, umělecké start-up dílny, místa inovace nebo prostory pro rodiny s dětmi. Jsou tady dva ohromné sály pro dvě stě a čtyři sta lidí, zároveň restaurace a knihkupectví, obchod Emmaüs - tedy charitativní second hand. Jsou tady amatéři, poloprofesionálové, jako tady na prostranství nebo nahoře v sálech zkouší profesionální soubory.“
Většina uměleckých institucí je postavená na normách čekajících na odezvu. Prioritou „104“ je oddělit normy a spojit všechny formy umění dle zájmu publika, dát jim prostor, aby se mohly představit. A podle žádostí a zájmu je vybudován program otevřený všem uměleckým formám. V Le Cent Quatre neexistuje hierarchie, zásadní je zvláštnost - singularité a umělecký respekt jednoho ke druhému.
