Kenneth Clark, lord of Civilisation

U nás je však osobností zřejmě zcela neznámou?Nemusel by být zcela neznámý, protože shodou okolností jsem právě před pár týdny našel v jednom pražském antikvariátu takové album jedenácti reprodukcí florentských malířů z období renesance a úvodní text pro toto album napsal sir Kenneth Clark. V českém překladu jej vydal nakladatel Vladimír Žikeš 18. února 1948 v nákladu 3000 výtisků. Ovšem ten výtisk, na nějž jsem narazil v antikvariátu, byl ještě nerozřezaný, původní majitel alba tak Clarkův text evidentně nečetl, i když jinak je publikace značně osahaná. Poté již žádná publikace z pera Kennetha Clarka v českém překladu nevyšla, i když to byl autor velmi plodný.

Můžete tedy alespoň stručně Kennetha Clarka představit?Kenneth McKenzie Clark, od roku 1969 baron Clark of Saltwood, se narodil 13. července 1903. Výstava je vlastně uspořádána s ročním zpožděním stého výročí jeho narození. Jak napsal výtvarný kritik listu The Daily Telegraph Richard Dormet, Clark se narodil se zlatou lžičkou v ústech. Jeho otec byl velmi bohatý, vlastnil mimo jiné mnoho hotelů na jihu Francie. Kenneth vystudoval dějiny výtvarného umění na Trinity College v Oxfordu. Jeho zájem o umění byl opravdu široký, od středověkých iluminovaných manuskriptů až třeba po kresby Henryho Moora. Záhy po studiích se stal kurátorem Ashmoleova muzea v Oxfordu a v roce 1933, ještě mu nebylo ani třicet let, byl jmenován ředitelem londýnské Národní galerie. Dodnes je nejmladším ředitelem v její dlouhé historii. Jednou z prvních věcí, kterou v nové funkci udělal, bylo zavedení elektrického světla, aby návštěvníci mohli obdivovat obrazy starých mistrů i v podvečer či ve dnech, kdy pršelo nebo padla londýnská mlha, tedy přesněji řečeno smog.

Během druhé světové války byl také předsedou Poradního výboru pro válečné umělce a zasloužil se tak například o to, že mohly vzniknout jedinečné kresby ze stanic londýnské podzemní dráhy, které sloužily jako protiletecké kryty. Jejich autorem nebyl nikdo jiný než sochař Henry Moore. Po válce na funkci ředitele galerie rezignoval, aby se mohl více věnovat psaní. Koncem šedesátých let napsal scénář k televizní sérii nazvané Civilizace o historii Západního světa, západní civilizace prostřednictvím výtvarného umění. BBC tento cyklus odvysílala s velkým úspěchem v roce 1969, stejného úspěchu se dočkal i na druhé straně Atlantiku. Kenneth Clark tento pořad sám uváděl, stal se tak jedním z prvních a velkých popularizátorů umění pro širokou veřejnost. V témže roce jej královna Alžběta II. povýšila do šlechtického stavu, stal se z něj baron Clark of Saltwood, podle stejnojmenného zámku, který koupil v roce 1955. Satirický časopis Private Eye ho ale přezval na Lorda Clarka of Civilisation.

Což asi vysvětluje, proč má výstava podtitul Hledání civilizace. Nebo ne?Ano, přesně tak. Ostatně několik ukázek z tohoto úspěšného seriálu běží na videu i v jednom z výstavních sálů. Ještě bych asi měl dodat, že Kenneth Clark zemřel v roce 1983, ve věku nedožitých osmdesáti let.

Jak představuje Clarkův bohatý život současná výstava?Prostřednictvím více než 270 objektů, především uměleckých děl, která buď sám jako sběratel koupil, nebo nechal nakoupit jako ředitel Národní galerie. Jsou tu také díla, která, abych tak řekl, prošla jeho rukama, k nim patří například kresby Leonarda da Vinci z Royal Collection, pro niž Clark renesanční kresby katalogizoval. Vystaven je také obraz Paula Cézanna Le Chateau Noir z roku 1904 či jedna z Degasových sošek tanečnic z roku 1900 a mnoho dalších prací francouzských impresionistů. Nechybějí ani obrazy anglických malířů, jako Constablea a Turnera a samozřejmě práce Clarkových současníků, umělců, jež podporoval, tedy Henryho Moora, Johna Pipera či Paula Nashe.

Do kdy je výstava věnovaná osobnosti Kennetha Clarka v Tate Britain přístupná?Ještě více než měsíc, až do 10. srpna.