„Malba je mrtvá, stejně jako starý režim,“ prohlásil revolucionář ruského umění
V londýnské galerii Tate Modern mohou návštěvníci vidět výstavu prací malíře Kazimíra Maleviče. Obrazy jsou představeny pod jednoduchým názvem: Malevič. Výstava potrvá do 26. října.
Na co se mohou návštěvníci těšit?Na opravdu velkou retrospektivní výstavu tohoto ruského malíře. I když ruského, Kazimír Malevič se narodil v roce 1879 polským rodičům na Ukrajině, ovšem na jeho tvorbu mělo ruské umění skutečně velký vliv, takže jej můžeme považovat za ruského malíře. I když na druhou stranu některé své obrazy signoval polskou verzí svého příjmení. Návštěvníci se mohou těšit na více než čtyři sta prací, olejomaleb, kreseb, kvaší, grafik i různých dobových dokumentů a dokonce i užitého umění v podobě keramiky - talířů i čajové konvice. Ten nebývalé velký počet vystavených děl je dán tím, že expozice představuje také téměř sto čtyřicet Malevičových prací na papíře. Musím říci, že tato část výstavy je velmi zajímavá. A jeho obrazy jsou ještě také doplněny díly dalších ruských výtvarníků, jeho vrstevníků, například Vasilije Kandinského, El Lissického, Varvary Štěpánové či Ljuby Popové.
Najdou tam také zřejmě nejslavnější Malevičův obraz Černý čtverec?Ano a ne. První a nejslavnější verze této olejomalby z roku 1915 je příliš křehká na to, aby mohla být převezena z Moskvy a zapůjčena na výstavu. Jsou tu však verze z roku 1923 a z roku 1929. Takže tento obraz vlastně na výstavě nechybí.
Jak je výstava uspořádána?Více méně chronologicky s takovými tematickými odbočeními, k nimž patří například Malevičovy práce na papíře. Výstava vlastně začíná a končí jeho autoportréty. V prvním výstavním sálu nás uvítá jeho tvář, jak ji ztvárnil někdy v letech 1909 až 1910, a v posledním, dvanáctém sálu, se s návštěvníky rozloučí o dvacet tři let starší Malevič. V této olejomalbě se ztvárnil roku 1933, tedy dva roky před smrtí.
Zmínil jste první a poslední výstavní sál. A co najdeme ve zbylých deseti?Ještě se s dovolením vrátím k tomu úvodnímu, prvnímu sálu, kde najdeme Malevičovy rané práce, například jednu z mála krajinomaleb. V dalších sálech se už dostáváme k jeho kubo-futurismu, jeho kombinaci kubismu a futurismu. Ve čtvrtém sálu, který je nazvaný Malování, poezie a divadlo, jsou vystaveny například jeho skici kostýmů pro futuristickou operu Vítězství nad sluncem, ta měla premiéru v Petrohradu roku 1913. A hned ve vedlejším sálu si můžeme podívat na videoprojekci soudobé čtyřicetiminutové rekonstrukce této opery. A hned oproti je vystaven Černý čtverec, tedy verze z roku 1923. Tento sál je nazván Moderní ikona. Vedlejší sál je věnován pracím z Poslední výstavy futuristické malby 0.10, takto byla pojmenována výstava v Petrohradu v roce 1915, kde se právě představil Černý čtverec.
A Malevičovy suprematistické obrazy…Ty jsou hned ve vedlejším sálu nazvaném Suprematismus a barva. Následuje Konec malby, to souvisí s Malevičovým výrokem z roku 1919, že „malba je mrtvá, stejně jako starý režim, jehož byla organickou součástí“. Měl samozřejmě na mysli starý carský režim. V této části jsou rovněž vystaveny velmi zajímavé volné architektonické návrhy, modely, jimž se tehdy věnoval. Malba na štěstí nezemřela, takže v posledních sálech můžeme sledovat jeho návrat k figurativnímu malířství. Je až neuvěřitelné, že například portréty jeho matky či manželky z let 1933 a 1935 jsou naprosto klasickou malbou, není to žádná moderna. Jsou v naprostém protikladu s Malevičovými kubo-futuristickými či suprematistickými díly. Zkrátka kruh, nikoli čtverec, se uzavřel.
