Malíř, který k obrazu přistupoval jako k vědeckému experimentu
Museum Kampa představuje do 12. dubna retrospektivu Jaroslava Serpana. Přestože už v šedesátých letech dosáhl světové proslulosti, u nás je jeho tvorba téměř neznámá.
Jaroslav Serpan náleží k zakladatelům poválečné abstrakce a postmoderny. Sám sebe nazýval „spisolířem“, protože v rámci své tvorby co do důležitosti nerozlišoval mezi malbami a texty. Pro názvy svých obrazů, v nichž se mistrně prolínají barvy, principy řádu a chaosu, používal vlastní smyšlený jazyk. V rámci výstavy Mezi uměním a vědou je uvedena téměř stovka jeho děl, většinou velmi rozměrných.
„Narodil se v roce 1922 v Karlštejně lékařům, kteří sem v roce 1917 emigrovali z carského Ruska. O tři roky později přesídlili do Francie, protože tam však neuznávali ruské lékařské tituly, byla rodina odsunuta do kolonií do Dahome, kde jeho otec spolupracoval s Albertem Schweitzerem,“ upřesňuje organizátor výstavy David Železný ze společnosti Beaux Arts.
Díla Jaroslava Serpana jsou zastoupena v nejprestižnějších světových galeriích. Museum of Modern Art (MoMA) a Guggenheim Museum v New York, Centre Pompidou v Paříži, Israel Musem v Jeruzalémě; Ludwig Museum v Kolíně nad Rýnem či vídeňský MuMoK (Museum Moderner Kunst).
Po návratu do Paříže Jaroslav Serpan vystudoval matematiku a biologii na Sorbonně, kde posléze působil jako profesor. Jeho dvojí vzdělání se podle kurátorky Jitky Šosové propisuje v jeho umělecké tvorbě: „To jsme zohlednili při konstrukci výstavy. První část je věnovaná chronologickému vyprávění o tom, kdo byl Jaroslav Serpan a co dělal. Ve druhém patře má návštěvník možnost zhlédnout ten samý příběh, ale vyprávěný jinak. Množiny a počet pravděpodobnosti – to jsou témata, kterými se zaobíral, ovlivněn třeba André Bretonem. Serpan ke své práci přistupoval k tvorbě jako ke svému druhu experimentu – měl přesný časový rámec, přesné parametry, velmi často si kladl i výrazná omezení, například že nebude používat jiné barvy než černou, červenou a bílou.“
Slibnou dráhu ukončila tragédie
Kariéru v oblasti výtvarného umění Jaroslav Serpan zahájil na konci 40. let minulého století, kdy se krátce věnoval surrealismu. Od tohoto směru se poté odklonil a spolu s teoretikem umění Michelem Tapié a dalšími umělci, například Georgesem Mathieu, Antoni Tapiesem, Jacksonem Pollockem či Hansem Hartungem, se vydal novou cestou.
V roce 1970 zcela změnil svůj styl, informelní abstrakci opustil a začal tvořit ve stylu osobitého popartu. Jde o poměrně velká plátna, na nichž se prolínají fragmenty okolního světa s geometrickými tvary. Jeho tvorbu předčasně ukončila dramatická událost, kdy v roce 1976 při každoroční dovolené v Pyrenejích zmizel. Jeho ostatky byly objeveny až po mnoha letech a jako příčina smrti bylo stanoveno, že se zřítil ze skály.
