Malíř, který objevil Modrou lagunu, miloval barvu červánků a vynalezl cestovní minikamna
Překládal Danta, maloval psychedelické obrazy a učinil objev, který inspiroval jeho i další tvůrce, ale odstartoval také zájem turistů. Výstavu s názvem „August Kopisch, malíř, básník, objevitel, vynálezce“ připravila Stará národní galerie v Berlíně. Navštívit ji můžete do 17. července.
Po fascinující rekonstrukci dvou slavných obrazů německého malíře Caspara Davida Friedrichapřišla berlínská Stará Národní galerie s další dech beroucí výstavou. V jejím centru je tvorba mnohostranného umělce Augusta Kopische (1799-1853).
„Jako kdybych plaval v modrém nebi,“ popsal svůj zážitek srovnatelný s extází August Kopisch, malíř, básník, ale také milovník Itálie a etnograf, když vzpomínal na 17. srpen 1826. Bylo mu tehdy sedmadvacet let a díky dobrodružné povaze a dobré kondici objevil se svým kolegou Ernstem Friesem, malířem z Heidelbergu, Modrou jeskyni na ostrově Capri, opředenou mnoha ságami a strašidelnými historkami. Její působivá krása předčila veškeré fantazie umělců a stala se námětem nesčetného obrazového i literárního ztvárnění a vyhledávanou turistickou atrakcí.
Svůj objev Kopisch, fascinován barvami a světlem pochopitelně i zvěčnil na plátně Mezi jeho další slavné obrazy patří Pontinské bažiny, Kráter Vesuvu, na který se dokonce vyšplhal v době erupce v roce 1828 nebo Etna před ruinami divadla v Taormine, před západem slunce. Jeho plátna jsou plná poetické síly a sytých, až neonově zářivých barev, upřednostňoval zejména magickou bengálskou modrou a hýřivě červánkovou, v jaké se ke spánku ukládá Slunce.
Láska zejména k výtvarnému umění propukla u Kopische již v mládí, ačkoli už tehdy váhal mezi malováním, psaním i hudbou, hrál na klavír a kytaru. Ve svých patnácti letech předčasně opustil gymnázium a rodnou Vratislav a začal studovat malířství na Akademii umění v Praze a posléze ve Vídni a Drážďanech. V roce 1824 odjel do Itálie, strávil rok v Římě a na jaře 1826 se přesunul do Neapole. Poetika a kolorit jižní krajiny a jejich obyvatel ho inspirovaly nejenom k malování, ale také k psaní veršů a překladům.
Jeho malířskou kariéru bohužel zastavilo poranění pravé ruky, které si přivodil při bruslení v zimě 1820. S těžkým srdcem proto musel štětec nahradit perem. K jeho stěžejním literárním dílům patří metrický překlad Dantovy Božské Komedie, ačkoli nejznámější je jeho dodnes oblíbená báseň Die Heinzelmännchen. V roce 1829 se vrátil do Vratislavi a o dva roky později společně s architektem Carlem Ferdinandem Langhansem vytvořil první pleorama, variantu panoramatického obrazu, jehož motivem se stal Neapolský záliv.
Miloval moře, ale dobře si vedl také u královského dvoraDva roky poté se Kopisch přestěhoval do Berlína, kde se přátelil nejen s umělci, ale také například s přírodovědcem Alexanderem von Humboldtem, filozofem Friedrichem Wilhelmem Schellingem či korunním princem Friedrichem Wilhelmem. Ten ho po svém nástupu na trůn povolal do královského úřadu jako znalce pro umění. V této životní etapě Kopisch nejenom pravidelně vystavoval, ale rovněž publikoval důležitá básnická díla.
Berlínská galerie vzdává hold tomuto mnohostrannému tvůrci v pěti výstavních místnostech, kde je kromě 40 obrazů a kreseb k vidění asi 80 dalších exponátů, korespondence, ilustrace, ale i některé jeho vynálezy, například cestovní minikamna. Díky mediální instalaci si lze dopřát i fiktivní plavbu lodí podél neapolského pobřeží, kde se Augustu Kopischovi tolik líbilo.
