„Matka byla svobodný člověk,“ vzpomíná na srpen 1968 Jaroslav Gorbaněvský, své obrazy vystavuje v Praze

21. srpen 2014

Pražská Artinbox gallery na týden hostí výstavu obrazů, grafik a kreseb ruského malíře, grafika a novináře Jaroslava Gorbaněvského, syna Natálie Gorbaněvské, která 25. srpna 1968 demonstrovala na Rudém náměstí proti obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Bylo mu teprve sedm let, když se jeho matka – překladatelka, básnířka a disidentka Natálie Gorbaněvská s jeho malým bratrem v kočárku zúčastnila 25. srpna 1968 spolu s dalšími statečnými demonstrace proti okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy.

Co a koho zachycuje pražská výstava Zvěčněná paměť, popisuje fotografka a kurátorka Artinbox gallery Nadja Rovderová: „Výstava začíná grafickou tvorbou, zahajuje ji grafika lidí, kteří 25. srpna 1968 na Rudém náměstí jako jediní protestovali proti ruské okupaci Československa. Další obraz znázorňuje maminku, kterou rodina navštěvovala ve vězení.“

Pro ni samotnou, její rodinu i spoludemonstranty to mělo kruté následky. Po několikaletém věznění a internaci v psychiatrické léčebně odešla Natálie Gorbaněvská se svými dvěma syny do Francie, kde Jaroslav vystudoval v Paříži Vysokou školu grafiky a kde od roku 1998 pracuje jako redaktor v ruské redakci Mezinárodního francouzského rádia RFI.

03190388.jpeg

Když matku zatkli, bylo mi osm let

„Jezdili jsme za ní do vězení a speciální psychiatrické věznice. Bylo to hrozné. Na psychiatrii byl všem úsměvům konec, musela polykat léky chtě nechtě. Teprve nedlouho před svou smrtí se svěřila, že na psychiatrii seděla před čistým listem papíru a nebyla ani schopná nic napsat. Matka byla svobodný člověk. Možná nemohla dokázat všechno, co chtěla, ale ve svém jednání byla naprosto svobodná,“ vzpomíná na ruskou disidentku Jaroslav Gorbaněvský.

Častým námětem jeho maleb, které je možné spatřit do 28. srpna v pražské galerii Artinbox, je dionýská oslava: „Mám rád život, mám rád lidi, jsem rád na světě. Rád se setkávám s blízkými lidmi, když se může mluvit i mlčet. Mám rád i předměty – třeba sklenici vody, když na ni zasvítí slunce, zůstává v ní. To jsou věci, bez kterých si život nedokážu představit.

autoři: jak , Karel Oujezdský , Karel Kratochvíl
Spustit audio