Mistr českého art deca byl solitér stěží uchopitelného stylu

Jaroslav Horejc, Moře, 1916 - Foto:  Galerie hlavního města Prahy

Jaroslav Horejc, Moře, 1916Foto:  Galerie hlavního města Prahy

Galerie hlavního města Prahy otevřela v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí první velkou soubornou výstavu všestranně zaměřeného díla Jaroslava Horejce zahrnující jeho sochařskou i uměleckořemeslnou tvorbu.

Sochař Jaroslav Horejc, původně vyučený medailér a kovolijec, žák sochaře Stanislava Suchardy, je sice dnes už řazen k významným osobnostem českého výtvarného umění 20. století, ale česká historie umění měla s interpretací jeho doširoka rozprostřeného díla, zasahujícího do oblasti užitého umění i sochařství, dlouho značné problémy. Po celou dobu dlouhého umělcova života, zůstávalo jeho originální dílo v Čechách vnímáno jako solitérní umělecký projev bez následovníků stojící stranou hlavních vývojových souvislostí moderního českého sochařství. 

Pamětní deska s bustou sochaře Jaroslava Horejce na rohu Rašínova nábřeží a Trojické - Foto:  Matěj Baťha, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported

Pamětní deska s bustou sochaře Jaroslava Horejce na rohu Rašínova nábřeží a TrojickéFoto:  Matěj Baťha, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported

Zavedený pohled se snaží narušit první souborná a reprezentativní umělcova výstava Jaroslav Horejc (1886 - 1983) Mistr českého art deca 

Ve výstavních prostorách je shromážděno téměř 400 Horejcových sochařských a uměleckořemeslných prací ze všech období jeho tvorby. Expozici připravila za odborné spolupráce s Martinou Lehmannovou, Evou Neumannovou a Vendulou Hnídkovou kurátorka Galerie hlavního města Prahy, historička umění Olga Malá, která umělcovo dílo v běhu času hodnotí: „Jako sochař je řazen k novému klasicismu 10. a 20. let 20. století. Tato pozice byla vždy vnímána, ale pravda také je, že jeho sochařská tvorba nebyla sledována vcelku. Jako sochař byl vždy trochu marginalizován, prostě proto, že existovala ona pejorativní nálepka dekorativismu.“ 

Výstavu doprovází obsáhlá monografická publikace, jejíž zásadní součástí je soupis Horejcova díla od Evy Neumannové, do něhož jsou zařazeny také nové neznámé práce, které autorka při svém průzkumu objevila.

Nicméně v hodnocení tvorby Jaroslava Horejce došlo podle Olgy Malé k určitému průlomu: „Stalo se to v souvislosti s kodifikací art deca jako mezinárodního fenoménu, který byl kodifikovaný dlouho po jeho vzniku i umělecké realizaci.“ 

Žil vedle avantgardy, ale nenechal se jí ovlivnit
 

 
Jaroslav Horejc studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole v letech 1906 až 1910, při studiu pracoval jako štukatér při výzdobě novostaveb. Začal působit na Uměleckoprůmyslové škole a v roce 1918 tam byl jmenován profesorem, vedl ateliér pro umělecké zpracování kovů. Začal tvořit v době probouzející se moderny, ale podle kurátorky, jeho zdroje plynuly odjinud: „Naopak, on se obracel do minulosti lidstva, k Řecku, zejména k archaickému období, k Egyptu i k mezopotamským kulturám. Takže vždy jako by inspiraci hledal dál od reálné situace, kterou žil.“ 

Autor:  Karel Oujezdský, Milena M. Marešová
Pořad: Mozaika  |  Stanice: ČRo Vltava
Čas vysílání: pondělí-pátek 6:30 - 9:00 / 16:00 - 17:00  |  Délka pořadu: 150 minut  
 

Nové články v rubrice

    První  |  Předchozí
Stránka 1  z celkem  6
Další  |  Poslední

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace