Mistr stínů – fotograf André Kertész
V Berlíské Martin-Gropius-Bau byla zahájena retrospektivní výstava fotografií André Kertésze. Maďarský fotograf, který žil v Paříži a v New Yorku, je pětadvacet let po smrti znovu objeven.
Fotografie André Kertésze nelze přiřadit k určitému uměleckému proudu. Každá jednotlivá fotografie je fascinující – svou jednoduchostí a svou precizností. Nejedná se pouze o to vidět to, co jiní nevidí, a v pravý okamžik zmáčknout spoušť. Pozorujeme jednoduché černobílé předměty, postavu, architektonické prvky a stíny, které vrhají, a říkáme si: ano, tento snímek je optimální kombinací všeho, co má fotograf – mimo techniky – k dispozici. Světlo a stíny a okamžik, jak a kam světlo dopadá a kam se stín pokládá. U Kertésze nacházíme tento souzvuk na všech fotografiích.
Historie fotografie 20. století je dnes nemyslitelná bez Kertészových prací. Snímky Plavec pod vodou (1917), U Mondriana (1926) anebo Vidlička (1926) patří ke klasickým fotografickým dílům. Poslední ze jmenovaných – Vidlička – byla před dvěma lety vystavována na prodejním veletrhu Art Basel a kdo by si ji chtěl odnést domů, musel by zaplatit téměř 700 tisíc eur. Kertész fotografoval tento předmět v Paříži v blíže neuvedené restauraci, odložený na blíže neurčeném talíři. Snímek vystavený v Berlíně je pouze jednou z umělcových kopií, o něco málo větší než poštovní známka.
Ale André Kertész nebyl celý svůj život uznávaným a oslavovaným fotografem. Narodil se v roce 1894 v Budapešti. Už jako dítě byl málomluvný a nejistý, přestože žil více než polovinu svého života v cizině, neovládal nikdy dobře jakoukoli cizí řeč. Nebylo to nutné, měl svůj fotoaparát. První dostal v 17 letech. Ve 30. letech emigroval do Paříže a velmi rychle se napojil na okruh umělců v čele s Man Rayem. V Paříži slavil první fotografické úspěchy a jako avantgardní fotograf i první komerční. Francouzi obdivovali jeho melancholické snímky, vystavovali je a publikovali.
V New Yorku, kam emigroval v roce 1936, byla situace jiná. Zakázky se zrovna nehrnuly, naopak – renomované časopisy jako např. Life jeho fotografie odmítaly s odůvodněním: jeho snímky jsou moc humánní. Nechtěli po něm interpretaci, pouhou reprodukci. Kertész ale jinak fotografovat neuměl, anebo spíše nechtěl. Nakonec se musel dát zaměstnat v časopise House and Garden, kde čtrnáct let pořizoval snímky v interiéru – otrocká práce, komentoval toto umělecky nepříliš reprezentativní období svého života. Pocházejí z něj však také smutné snímky zklamaného cizince – například Ztracený mrak nebo Melancholický tulipán – fotografické skvosty. V 60. letech, kdy Kertész už nemůže vycházet na ulici, fotografuje ze svého balkónu na Washington Square.
Naposled Kertész vystavoval v Německu v roce 1955. Berlínská výstava, uspořádaná ve spolupráci s pařížským muzeem Jeu de Paume, je jeho dosud největší retrospektivou. Ukazuje 300 fotografií – nebo jsou to spíše poetické obrazy?
André Kertész-Fotografien. Martin-Gropius-Bau Berlin. Do 11. září 2011.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
