Mistři českého skla vezli své „křehké zboží“ za oceán. A teď je zase zpět
Hold českým sklářským výtvarníkům, kteří ve druhé polovině 20. století přispěli k emancipaci skla, coby výsostného materiálu volné umělecké tvorby, vzdává výstava otevřená v Museu Kampa. Je pořádaná ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze, za podpory aukčního domu Dorotheum.
V roce 1983 se v tehdejším The American Craft Museu New Yorku, dnešní Museum of Arts and Design, konala výstava sedmi významných českých sklářů, kteří už v padesátých letech povýšili sklo na výsostný sochařský materiál. Tuto newyorskou výstavu nyní v pražském Museu Kampa Nadace Jana a Medy Mládkových připomíná expozice 7+1 Mistři českého skla, která je zároveň i poctou vloni zesnulé české sklářské výtvarnici Miluši Roubíčkové.
Připomínku někdejší newyorské výstavy odůvodňuje kurátor výstavy Milan Hlaveš, vedoucí sbírky skla, keramiky a porcelánu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze: „Ve své době to bylo fenomenální vystoupení tehdy, a dodnes, nejvýznamnějších českých tvůrců. Ta výstava, konala se v roce 1983, měla velký ohlas a bylo to jedno z rasantních vystoupení českých sklářských umělců na americké scéně.“ Díla byla v kurátorském výběru Medy Mládkové prezentována v American Craft Museu v New Yorku (dnešní MAD − Museum of Arts and Design). Byli představeni Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, René Roubíček, Věra Lišková, Jiří Harcuba, Václav Cigler a Vladimír Kopecký. Současné „opakování“ výstavy má být podle kurátora připomínkou významného činu Medy Mládkové: „Snažili jsme se proto vybrat věci, které tam tehdy byly, ale zároveň je doplnit o tvorbu pozdější.“
Jestliže počátkem 80. let minulého století představila expozice na newyorském Manhatanu to nejaktuálnější, co se v českém sklářském umění dělo, podle Milana Hlaveše právě čeští skláři tehdy udávali tón vývoji oboru: „Čeští skláři přišli s něčím revolučním, když sklo začali používat jako plnohodnotný materiál k umělecké tvorbě.“
Každý z umělců je představen jako solitérZáklad expozice tvoří exponáty ze sbírkového fondu Musea Kampa. Dílům každého umělce je poskytnut samostatný prostor, v němž mohou vyniknout jejich specifika a originalita. Výrazným doplňkem je samozřejmě samotný prostor. Architektonické řešení tak podtrhuje možnosti interiéru, ale zároveň jsou některé objekty vystaveny přímo na nádvoří Musea Kampa: „Venku jsou tři díla Reného Roubíčka,“ říká kurátor Milan Hlaveš, „a zároveň součástí výstavy je lávka od Václava Ciglera, která je zde už od počátku Musea a velká terasa z roku 2009, kterou Václav Cigler vytvořil společně s Michalem Motyčkou.“ Výjimečně pracuje výstava také s denním světlem. Obvykle zatemněná okna Musea jsou odkrytá, nabízí krásný výhled na Vltavu, ale zároveň se díky tomu představují další polohy a krásy samotného prostoru. Podle kurátora, ještě dalším obohacením je ukázka toho, jak skvěle dokáže sklo komunikovat s okolním prostředím.
