Monet: Vodní zahrada v Giverny

22. říjen 2014

Londýnská Národní galerie vlastní poměrně velkou kolekci olejomaleb francouzského malíře Claudia Moneta, jednoho z největší a nejvýraznějších představitelů impresionismu. Celkem je v jeho sbírkách devatenáct Monetových pláten, z toho šest obrazů, které malíř vytvořil ve své vodní zahradě v Giverny.

Kurátoři galerie se v letošním roce rozhodli tato díla vystavit společně, poprvé po sedmnácti letech. Jde tedy o malou výstavu, v žádném případě nemůžeme očekávat velkolepou expozici, podobné těm, které v roce 1990 a poté roku 1999 uspořádala Royal Academy of Art a které se těšily mimořádné pozornosti veřejnosti. Tu první navštívilo více než 650 tisíc lidí, druhou výstavu vidělo přes osm set tisíc návštěvníků. Výhoda současné komorní výstavy v Národní galerii spočívá v tom, že tu nejsou žádné fronty a je přístupná zdarma. Proto Monetova plátna můžeme obdivovat zcela v klidu opakovaně, kdykoli se nám zachce navštívit Národní galerii.

Londýn Moneta okouzlil

Claudie Monet (1840–1926) navštívil Londýn poprvé již v roce 1870, kdy do Anglie vlastně uprchl před prusko-francouzskou válkou, a zůstal tam až do roku 1871. Tehdy se mimo jiné seznámil s dílem velkého anglického malíře Williama Turnera, předchůdce impresionistů. Podruhé navštívil metropoli nad Temží až o sedmnáct let později, koncem května 1887. V té době strávil také nějaký čas s americkým malířem žijícím v Londýně Jamesem Whistlerem. Později si Monet poznamenal, že byl okouzlen Londýnem i Whistlerem.

Už předtím ale Londýňané znali Monetovy obrazy z několika výstav. Za nejdůležitější můžeme považovat jeho návštěvu britské metropole v roce 1901, kdy vytvořil řadu skvělých studií zejména Temže a parlamentu při západu slunce. Poté je až do roku 1904 dokončoval ve svém ateliéru v Giverny. Jeho londýnská plátna obdivoval například spisovatel Oscar Wilde, který oceňoval Monetovo objevitelství do té doby netušených barevných odstínů na sérii obrazů Waterloo Bridge, tedy Mostu Waterloo. Národní galerie vlastní pouze jeden obraz z Monetovy rozsáhlé londýnské série. Je to olejomalba Pohled na Temži a Westminster, kterou vtvořil již při své první návštěvě Londýna v roce 1871. V současné době bohužel galerie tento obraz nevystavuje. A bohužel také nevlastní ani jedno dílo z těch skvělých studií slunce, světla a mlhy, které vytvořil na počátku dvacátého století. Ty jsou rozesety v řadě různých galeriích v Evropě a v Americe. V Londýně jsme je mohli naposledy obdivovat v roce 2005 na výstavě Turner – Whistler – Monet v galerii Tate Britain.

Lekníny a Japonský můstek

Nejstarší vystavené obrazy v sále číslo 43 Národní galerie jsou Zaplavená krajina z roku 1896 a Jezírko s lekníny, které vytvořil o tři roky později. V roce 1907 pak namaloval plátno nazvané Lekníny, zapadající slunce. Další díla jako Irisy, Lekníny či Japonský můstek vznikla během první světové války nebo nedlouho po jejím konci. Obrazy leknínů, které patří ke chloubám mnoha galerií po celém světě, patří k vrcholům jeho tvorby.

Monetovo oko

03234624.jpeg

Od počátku dvacátého století se Manetův malířský záběr stále více soustřeďoval na vodní hladinu, a jak uvedl náš historik umění Ivo Krsek, „od roku 1910 došlo u něj ke krajní formulaci: břeh je omezen na náznak při okraji obrazu nebo někde úplně mizí, hladina je zobrazována z větší blízkosti a více z nadhledu, takže zaujímá celou obrazovou plochu, a jediným tématem se stává voda, lekníny a reflexy okolní vegetace a oblohy.“ Jak Krsek zdůraznil, „Manetův malířský rukopis překonává všechno, co dosud vytvořil – je nesmírně uvolněný, měnivý a rozmanitý.“ A malíř Paul Cézanne o svém kolegovi prohlásil: „Monet je jen oko, ale bože, jaké oko!“ prohlásil o svém kolegovi.

Šest Monetových pláten bude spolu viset tak dlouho, dokud se kurátoři galerie nerozhodnou pro jiné uspořádání. Takže je více než pravděpodobné, že je v sále číslo 43 najdeme celý příští rok.

autor: jbe
Spustit audio