Noviny je nejlépe zmačkat a vytvořit z nich umění
Právě probíhající výstavu prací Katarzyny Józefowiczové v galerii Ujazdowského zámku ocenil týdeník Polityka pěti hvězdičkami se šesti možných. Sochařka a kreslířka doslova vyráží dech svými díly, která často vytváří ze starých novin.
Zaujme nejen zcela obyčejný materiál, ale především její neuvěřitelný smysl pro detail. Za ním jsou vidět stovky hodin úmorné a doslova mravenčí práce. A to, jak poznamenal magazín Polityka, je nezvyklé umění v dnešní době plné rozmáchlých gest.
V Ujazdowském zámku jsou až do 29. března k vidění práce, které Katarzyna Józefowiczová vytvořila po roce 1989. Jejímu nejstaršímu papírovému městu je dnes zhruba 25 let. Jak poznamenala polská média, sochařka nemá ateliér. Některá svá díla skládá z papíru roky a v celku je vlastně vidí, až když je může dát dohromady ve velkých prostorách galerie.
I z malých kousků dokáže umělkyně identifikovat použité novinySama prý dokáže z malých kousků svých prací rozpoznat, ze kterého deníku byly vytvořeny. Prý se tak snaží ukrýt zlé zprávy. Změnit je v něco, co působí příjemně. Dnes je prý v takové životní etapě, že zprávy nechce číst ani poslouchat. Noviny, stejně jako nepopsaný bílý papír, jsou pro ni jen materiál pro tvorbu děl.
A nejde jen o města připomínající styl science fiction. Katarzyna Józefowiczová z tisíců a tisíců kousků papíru, který skládá, lepí, vyřezává a vystřihuje vytváří i ubrusy a závěsy, které na první pohled vypadají jako z krajky. Anebo koberce vystříhané z tváří, které se objevily v tisku. Ty začala tvořit někdy kolem roku 2000. Její ubrousky z gest rukou zase vypadají, jako by byly záznamem probíhajícího rozhovoru. Posledním jejím uměleckým tématem je pokoj. Ten charakterizují stěny složené s drobných kousků papíru, v nichž se informace z novin mění v ornamenty.
Zřídka vystavované originální díloSoučasná expozice ve Varšavě je výjimečná i v tom, že díla šestapadesátileté Katarzyny Józefowiczové nebyla už dlouho v Polsku vystavována. Naposledy zhruba před sedmi lety v Lublinu, zatímco v zahraničí se občas její expozice objevily, mimo jiné vystavovala v Německu, Rakousku, Belgii, Švédsku a řadě dalších zemí. Prvního významnějšího uznání za trpělivou práci a nevšední díla se jí přitom dostalo teprve později, když v roce 2000 získala prestižní ocenění Paszport Polityky.
