Obrazy Jakuba Špaňhela jsou vizuálním důkazem paradoxně smíchané lidské existence
V pražské Galerii Václava Špály se koná výstava obrazů malíře Jakuba Špaňhela, který ke svým tradičním motivům chrámů, bank, lustrů a variacím na grafiky Bohuslava Reynka přidal i portréty a motivy venkovských krajin a motýlů. Výstavu pod názvem Obrazy 1648-2016 můžete vidět do 13. března.
K tématům malíře Jakuba Špaňhela patří městská i venkovská krajina, exteriéry a interiéry barokních a gotických kostelů. Nebojí se ale ani klasických žánrů jako je portrét, akt nebo květinové zátiší. Jeho barvy jsou spíše tlumené - černá, hnědá a bílá, ale také zlatá a stříbrná. Obdivuje Rembrandta nebo Matisse, nechá se inspirovat například Hollarovými rytinami. I proto se v názvu expozice objevil letopočet 1648, neboť jeden z velkých vystavených obrazů je variací na Hollarovu rytinu mrtvého krtka, která vznikla právě ve jmenovaném roce.
„Když měl Jakub Špaňhel v říjnu loňského roku výstavu v Londýně, šli jsme se před její vernisáží společně podívat do Národní galerie,“ vzpomíná v doprovodném textu výstavy český právník a sociolog působící v Londýně Jiří Přibáň. „Jakub si chtěl totiž prohlédnout slavná plátna z Turnerova pozdního období. Na vstupním schodišti se však zastavil a namísto toho mě vyzval, ať mu raději ukážu své oblíbené obrazy, a tak jsme zamířili směrem do křídla Sainsburyových, ve kterém se nachází jedna z nejlepších renesančních sbírek na světě.
Nezaměnitelný styl přitahuje i dráždíKdyž jsme se konečně dostali k Turnerovu obrazu Déšť, pára a rychlost s výjevem vlaku řítícího se mysteriózně prozářenou krajinou přes železniční most, měl jsem dojem, že by do něj Jakub nejraději naskočil a ujížděl do dálky veden odvážnými a na svou dobu zcela revolučními tahy štětce obdivovaného malíře. V tom okamžiku jsem pochopil, jak hluboký cit váže Jakuba Špaňhela k malířské tradici, ať se jedná o Rembrandta a Turnera nebo Matisse, Hollara či Reyneka. Přesto mu však tento cit nebrání ve velkolepých a radikálních malířských gestech a tradicí se nikdy nenechá esteticky svazovat, ale naopak ji využívá se svrchovanou uměleckou svobodou. Jeho styl je nezaměnitelný a sebevědomý, takže současně dráždí a přitahuje diváky a kritiky doma i v zahraničí. Právě proto také patří mezi nejvýraznější postavy současné české výtvarné scény.“
