Odkud se vzaly objekty v našem muzeu? Ptají se sebezpytně ve Frankfurtu.
Málokteré muzeum, speciálně v Německu, se dobrovolně a veřejně zabývá svou minulostí. Muzeum Světových kultur ve Frankfurtu tento krok udělalo a do 4. 1. 2015 otevřelo výstavu s názvem Zboží a vědění.
Strohý název výstavy skrývá hluboký a pouhou jednou expozicí neřešitelný problém. Frankfurtské etnologické muzeum, které se nazývá Muzeum světových kultur, udělalo první krok směrem k ventilování a objasnění nepříjemné minulosti. A to je dobře. V době, kdy se vedení muzea začalo zabývat otázkou, zda leccos z nepříjemné minulosti zveřejnit či ne, našla v depozitáři kustodka muzea Yvette Mutumba bednu s fotografiemi.
Snímky pořídil zakládající ředitel muzea, doktor Bernhard Hagen, počátkem 19. století v Africe. Pracoval tam jako lékař, ošetřoval pracující na plantážích a přitom fotografoval. Byly to typologické snímky místních obyvatel, které se podobaly těm, které si dělá také policie pro svůj archiv. Tyto snímky nebyly nikdy zveřejněny a nyní sehrály důležitou roli: rozhodly o tom, že se výstava pro veřejnost uskuteční.
Ne všechny exponáty přinesli vědci
Frankfurtské muzeum vlastní 70 000 objektů a artefaktů. Všechny nebyly nabyty pouze za vědeckým účelem. V době vrcholného kolonialismu, kdy bylo muzeum založeno, šlo hlavně o obchodní kontakty, obchod a spekulace. Muzeum tehdy navštěvovali nejen zájemci o historii, ale i obchodníci a spekulanti. Bylo potřeba rozšířit stávající trhy v Asii o Austrálii a Afriku.
A muzeum nabízelo vhodný start. Bernhard Hagen se prezentuje – na fotografiích obklopený místními obyvateli – otcovsky, v žoviální, bělošsky nadřazené manýře. Není divu, že tyto snímky nebyly vystavovány. Uvádějí nás do rozpaků. A co teprve ty, kteří v muzeu pracují?
Sebekritická výstava
Berlínská umělkyně Peggy Buth sestavila objekty do tematických skupin. Stovky jich plní pod názvem „My všichni“ dvě místnosti muzea. Dalším aspektem výstavy je otázka, kterou si dnes jistě kladou všechny instituce tohoto typu: jak byly objekty nabyty? Pokud to lze vystopovat, nebylo by vhodné vrátit je původním majitelům, respektive nyní již jejich potomkům? Z dnešního úhlu pohledu a ve zcela odlišném historickém kontextu se sbírka muzea jeví jako anachronická. Samozřejmě také z důvodů jejího pofidérního nabytí.
Jistě nelehké otázky, které si výstava klade. Téma tzv. kulturního kanibalismu není nové, ale mnoho let a ve většině institucí pečlivě utajované. Kromě části muzejních sbírek a archivních materiálů jsou zde prezentovány texty vztahující se k tomuto tématu od spisovatelů z celého světa. K výstavě vychází objemný katalog a řada doprovodných publikací.
