Paul Strand, umělec s českými kořeny, fotografoval a filmoval pro 20. století
Velká výstava v londýnském uměleckoprůmyslovém Muzeu Viktorie a Alberta připomíná letošní čtyřicáté výročí úmrtí fotografa Paula Stranda, zesnulého 31. března 1976 ve věku 85 let. Jde o první retrospektivu jeho tvorby uspořádanou v Británii po více než třiceti letech. Paul Strand patří k nejvýznamnějším fotografům dvacátého století, právě on byl jedním z těch, kteří definovali cestu k umělecké a dokumentární fotografii tak, jak ji vnímáme dodnes.
Paul Strand již v roce 1917, když mu bylo sedmadvacet let, charakterizoval své pojetí fotografie takto: „Esencí fotografie je objektivnost, která je její předností a současně i omezením. Poctivost, stejně jako hloubka pohledu, je podmínkou pravdivého vyjádření. To znamená plně respektovat objekt, který má fotograf před sebou. A toho je nutno dosáhnout bez jakýchkoli triků nebo manipulace, pouze prostřednictvím přímých fotografických metod.“
Esencí fotografie je objektivnostA později toto své tvrzení ještě doplnil o to, že fotoaparát má mít svou vlastní estetiku, a pokud se toto poznání nestane obecným, fotografie se nikdy neosvobodí z područí malířství. K tomu lze jen dodat, že toto krédo ve své tvorbě vrchovatě naplnil. Ne nepodstatné je také to, že dlouhá léta pracoval s velkými negativy formátu 20 krát 25 centimetrů, výsledné pozitivy pak nezvětšoval, vytvářel vlastně pouze kontakty. To asi v dnešní digitální době zní nepředstavitelně, jako něco z pravěku.
Černobílé fotografie i avantgardní filmyVýstava představuje více než 200 exponátů, a to nejen černobílých fotografií, ale také fotografické knihy, časopisy, Strandovy poznámkové sešity i fotoaparáty, kterými přes šedesát let zachycoval krajiny i lidské tváře a postavy. Jsou tu snad všechny jeho významné snímky, tedy fotografie z New Yorku ze dvacátých let, dále z Mexika, Itálie, z Nového Mexika, Egypta, Maroka, ze Skotska, z Rumunska či z Francie. Nechybějí ukázky z jeho filmové tvorby. Již v roce 1921 totiž dokončil spolu s malířem a fotografem Charlesem Sheelerem film Manhatta, který bývá označován za první avantgardní filmový počin. Tento němý snímek, který zachycuje stopy denního života v New Yorku od úsvitu do soumraku, byl doplněn titulky z veršů amerického básníka Walta Whitmana.
Ve 30. letech minulého století Strand vytvořil pro mexickou vládu film Vlna a během druhé světové války pak snímek nazvaný Rodná země. S ním se také v roce 1949 představil na Mezinárodním filmovém festivalu v Mariánských Lázních, tam se tehdy konal naposledy, poté se přestěhoval do nedalekých Karlových Varů. Právě na konci čtyřicátých let se Paul Strand, levicový intelektuál, vystěhoval ze Spojených států, kde tehdy začal zuřit mccarthismus, „hon na čarodějnice“. A i když měl české kořeny, narodil se sice v New Yorku, ale jeho rodiče pocházeli z Čech, v Československu nezůstal a usadil se trvale ve Francii, kde také téměř o třicet let později zemřel.
Krása Hebrid i jejich obyvatelVýstava také představuje velkou kolekci snímků, které Strand vytvořil v roce 1954 na svém výletu na souostroví Hebridy. Fotografoval tu nejen drsnou krajinu, ale také mnoho místních obyvatel. Tento soubor hebridských snímků získalo muzeum nedávno do své sbírky a jsou poprvé vystaveny v celém rozsahu.
Výstava Paul Strand: Fotografie a film pro 20. století je přístupná do 3. července 2016.
