Piranesi jako synonymum vzdělance, umělce i vizionáře
V barokním Clam-Gallasově paláci na Starém Městě v Praze byla 19. listopadu zahájena výstava grafického díla geniálního grafika italského baroka - Giovanni Battisty Piranesiho (1720-1778). Výstavu pořádá Národní galerie v Praze ve spolupráci s Archivem hlavního města Prahy. Navštívit ji můžete do 1. února příštího roku.
Exponáty ze sbírkového fondu Národní galerie doplňují unikátní grafické listy z Arcidiecézního muzea v Kroměříži, Moravské galerie v Brně, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a ze soukromých sbírek. Kromě proslulých městských vedut a výjevů ze slavného cyklu Carceri / Žaláře jsou vystaveny i grafické listy zobrazující antické památky Říma a blízkých měst - Tivoli, Cori či proslulých dórských chrámů z Paesta. Poslední velká výstava díla Giovanni Battisty Piranesiho ze sbírek Národní galerie se v Praze konala před více než čtyřiceti lety.
Kdo byl autor městských vedut „Byl především grafik,“ objasňuje kurátorka Blanka Kubíková, „ale můžeme také říct, že to byl muž mnoha profesí. Vyučil se v Benátkách architektem, studoval scénografii a zabýval se grafikou. Tou se prosadil především, nicméně i dalším oborům se věnoval.“ Giovanni Battista Piranesi získal rovněž archeologické vzdělání, obchodoval s uměním a vytvářel interiérové návrhy.
Osobitý umělecký jazyk„V ohledu osobitosti svého výrazu čerpal Piranesi jak ze svého benátského školení, tak využíváním inspirace například od neapolských umělců nebo od francouzských rytců, vedutistů malířů, ale díky síle své osobnosti dokázal vytvořit naprosto jedinečný rukopis, který je jednoznačně rozpoznatelný.“
Význam i pro moderní dobu„Největší ohlas v 19. a 20. století měl Piranesiho cyklus Žaláře, který vytvořil jako návrhy či představy antických žalářů. Ale současně je to vyobrazení jakési imaginární architektury. Je to část jeho tvorby, kde se vědomě vzdal perspektivní logiky a architektonických pravidel vy tvořil pro moderního diváka velmi atraktivní konstrukce.“ Právě tento cyklus byl uhrančivý jak například pro Victora Huga, tak především pro surrealistickou imaginaci tvůrců ve dvacátém století.
