Poetický surrealismus Mony Hatoum
Londýnská Tate Modern připravila velkou retrospektivní výstavu palestinské výtvarnice žijící již několik desetiletí v Londýně, Mony Hatoum. V prostoru galerie je vystaveno na sto jejích prací vytvořených od 80. let minulého století až po současnost.
Mona Hatoum se narodila v roce 1952 v Bejrútu palestinským rodičům. V Bejrútu také studovala grafiku, poté pracovala v reklamě. V roce 1975, poté co v Libanonu vypukla občanská válka, se celá její rodina vystěhovala do Londýna, kde Mona Hatoum dokončila svá výtvarná studia na prestižní škole Slade School of Art.
Retrospektivní výstava prací Mony Hatoum potrvá ve třetím patře Boiler House (staré budovy) galerie Tate Modern do 21. srpna 2016.
Rodačka z BejrútuVystavovala v řadě světových výtvarných galerií, mnohé z nich také její díla vlastní. Ve svých sbírkách má její práce i Izraelské muzeum v Jeruzalémě či pařížské Centre de Pompidou. A nyní ji tedy velkou retrospektivní výstavu, která zahrnuje 35 let její tvůrčí činnosti, uspořádala galerie Tate Modern.
Od surrealismu k minimalismuCharakterizovat tvorbu Mony Hatoum je docela obtížně, protože její záběr je velmi široký. Její tvorba je poetická, ale zároveň často radikální. Osciluje mezi surrealismem a minimalismem. Stejně tak široké jsou její výrazové prostředky. Zejména v počátku své tvorby vytvářela videa, dělala performance, dále se zabývala skulpturami a instalacemi, fotografií, vytvářela drobné práce na papíře, ty tak trochu připomínají tvorbu naší výtvarnice Adrieny Šimotové. Používala také papírové jídelní tácky, pracovala například i s výšivkami.
Palestinské kořeny v její tvorběJejí palestinský původ se v její tvorbě projevuje, i když ne prvoplánově. Například v její instalaci nazvané 12 oken z let 2012 až 2013, kterou tvoří 12 koberečků vyšívaných arabskými vzory. A projevují se v mnoha jejích angažovaných dílech, třeba v tři roky staré rozměrné skulptuře nazvané Hot Spot. Tu tvoří takový drátěný globus, obrysy světadílů jsou na něm vyznačeny červenými neonovými trubkami. Mona Hatoum tak vyjádřila svůj názor, že svět je nebezpečné místo.
Dopoledne v pátek 17. června, kdy se brány Switch House poprvé otevřely pro veřejnost, tomu sice ještě nenasvědčovalo, před vchody do nové budovy se netvořily žádné fronty, ale výsledek nakonec předčil očekávání. Za první tři dny si Tate Modern, zejména její nové prostory, prohlédlo více než 140 tisíc lidí. To je dvojnásobek obvyklého počtu. Enormní počet návštěvníků také vedl k tomu, že z instalace brazilského výtvarníka Hélia Oiticica nazvané Tropicália museli být dočasně odneseni dva papoušci, kteří jsou její součástí. Papouškům prostě tak velký zájem nedělal dobře.
Zneklidňující instalacePředevším rozměrná instalace nazvaná Light Sentence z roku 1992. Tvoří ji takové drátěné klícky, sestavené horizontálně do písmene U. Uprostřed se mírně komíhá žárovka, což nejen vytváří bizarní stíny na stěnách výstavního sálu, ale zároveň vzbuzuje pocit, že celá instalace kmitá. Velmi zneklidňující pocit. Naopak velmi uklidňující je instalace Plus a mínus, kterou tvoří nízký kruhový objekt naplněný pískem a na jeho povrchu rotuje jakási stěrka, která na jedné straně vytváří soustředné kružnice a na druhé straně písek vyhlazuje. Budí to zdání nekonečnosti a marnosti zároveň.
Zájem o novou budovu Tate Modern předčil očekáváníS pracemi Mony Hatoum korespondují mnohá díla vystavená ve stálé expozici nové budovy Tate Modern, tedy ve Switch House. Návštěvníci je tak mohou snadno porovnávat. Stačí jen přejít po můstku, který obě budovy spojuje ve čtvrtém patře. A přitom můžeme ještě obdivovat prostor Turbínové haly, nad níž se můstek klene.
A navíc nová budova přitahuje i návštěvníky, kteří se o výtvarné umění zas až tolik nezajímají, ale láká je jedinečná vyhlídka z ochozu v desátém patře. Tate Modern je však bezesporu po svém rozšíření ještě větším londýnským výtvarným magnetem než dosud. Ostatně metropole nad Temží je městem kultuře zaslíbeným, vždyť na tiskové konferenci nový londýnský starosta Sadiq Khan prohlásil: „Kultura je mou prioritou!“
