Pop art se německy řekne German Pop
Výstavu věnovanou jedinečnému uměleckému proudu šedesátých let minulého století, pop artu, pořádá frankfurtská galerie Schirn. Expozice sestává z objektů výhradně německé provenience. Prohlédnout si ji můžete do 8. února 2015.
Kurátorka výstavy, Martina Weinhart, vybrala pro frankfurtskou expozici na 150 prací více než třiceti umělců. Chtěla především poukázat na to, jak výrazně politický byl tento umělecký směr v Německu a jak napadal konzumní společnost 60. a raných 70. let. Dokonce prý otřásl starými a přežitými hodnotami v umění a nastolil nové.
To, co ve Frankfurtu vidíme, je nesrovnatelné s pracemi amerických a anglických zakladatelů pop artu. Výstava by měla spíš odpovědět na otázku: Jak se liší německý pop art od amerického a anglického? Existují určitá německá specifika? Tuto otázku si totiž jistě klade většina návštěvníků výstavy a v duchu srovnává to, co zde vidí, s pracemi Warhola, Rauschenberga, Hockneye, Oldenburga a dalších.
A tak zůstává výstava jen jakousi přehlídkou sesbíraných prací umělců, kteří se soustřeďovali kolem tří měst - Düsseldorfu, Frankfurtu a Mnichova. Düsseldorf měl v té době vedoucí pozici - především proto, že zde tvořili Sigmar Polke a Gerhard Richter. Oba jsou zde zastoupeni několika obrazy. Zatímco Andy Warhol pracoval na portrétech Marylin Monroe, vytvořil Richter „čtyřportrét“ dr. Knoblochové a držel se černobílého provedení. Richter je také autorem pojmu „German Pop“, který poprvé použil u příležitosti výstavy v jednom bývalém düsseldorfském řeznictví v roce 1963.
V Mnichově to byla především umělecká skupina Spur, jejíž členové tvořili v tomto uměleckém duchu. Vystaveny jsou především grafické práce, obálky knih a katalogů a plakáty. Frankfurt zastupuje Peter Roehr - umělec vyznávající sérii jako hlavní prostředek uměleckého projevu.
Jedno je z výstavy patrné: Pop art nebyl v Německu žádným silným a jednotným uměleckým proudem. Ani členění expozice podle míst to nemůže potvrdit. Přesto se pozornému divákovi podaří vystopovat náznak jakéhosi německého osobitého uměleckého projevu, daného specifickou situací po válečných excesech nacionálního socialismu. Poválečný hospodářský vzestup, přemrštěný konzum a přehnaný optimismus - to vše se stalo předmětem kritiky německých umělců.
Nesporným přínosem frankfurtské expozice zůstává: mnoho objektů je zde vystaveno úplně poprvé. Úhrnem souhlasím s Gerhardem Richterem, který prohlásil: „Možná jsme neměli v tomto uměleckém směru žádnou šanci. Americký pop art byl tak silný, optimistický a jedinečně ohraničený. Jediná možnost byla nenavazovat, ale dělat něco úplně jiného.“
