Pop-art v Tate. Svět, který nemluví anglicky, se dorozumívá jazykem protestu
„Svět kráčí k popu,“ alespoň ten výstavní, neboť právě takto nazvala svoji novou expozici londýnská galerie Tate Modern. Obzory pop-artu v neanglicky mluvících zemích můžete zkoumat do 24. ledna příštího roku.
Název „pop-art“ použil poprvé v roce 1955 britský výtvarný kritik Lawrence Alloway v souvislosti s výstavou This is Tomorrow v londýnské Whitechapel Gallery. A pop-art si obvykle spojujeme především s anglosaským výtvarným světem, se jmény jako Andy Warhol, Roy Lichtenstein, Gilbert & George či Richard Hamilton. Ovšem práce těchto výtvarníků na současné výstavě nenajdeme. Zaměřuje se výhradně na díla umělců z neanglicky mluvících zemí, tedy z Latinské Ameriky, Asie, především z Japonska, ale i ze Středního východu, a v neposlední řadě také z kontinentální Evropy, zejména ze Španělska, Francie či Belgie a rovněž z východní a střední Evropy.
Najdeme tedy na výstavě i výtvarníky z České republiky? Jsou tu nějaké české stopy?Ano, ale řekl bych, že jsou to stopy československé. Najdeme tu práce dvou výtvarnic, které se narodily na území dnešní České republiky, a jednoho výtvarníka, jehož rodištěm byla Bratislava.
Kteří to jsou?Tak nejprve v pátém výstavním sálu narazíme na jedno dílo Ruth Francken, která se narodila roku 1926 v Praze. Z Československa emigrovala již před druhou světovou válkou, takže v letech 1939 až 1940 mohla studovat výtvarné umění v Oxfordu. Nedlouho poté se přestěhovala do New Yorku, kde pokračovala ve výtvarných studiích a již v roce 1942 získala americké občanství. Bývá proto uváděna jako česko-americká umělkyně. V Americe pracovala až jako textilní návrhářka do roku 1949, kdy se vrátila do Evropy. Po dvouletém pobytu v Benátkách se v roce 1952 trvale usadila v Paříži, kde žila a pracovala až do své smrti v roce 2006. Tate Modern vystavuje její skulpturu z roku 1971 nazvanou Siège Homme. Transformovala v ní mužské tělo bez hlavy v jakousi plastovou židli.
V dalším výstavním sálu, tedy sálu číslo šest, najdeme hned tři práce současné slovenské výtvarnice Jany Želibské. Ta se sice v roce 1941 narodila v Olomouci, ale výtvarné umění, konkrétně grafiku a knižní ilustrace, studovala v Bratislavě, kde také dnes žije a tvoří. Studium dokončila v roce 1965. O tři roky později, tedy v roce 1968 získala stipendium na studijní pobyt v Paříži, kde zažila tehdejší studentské protesty. Vliv na její tvorbu měl francouzský neorealismus, inspiroval ji také pop-art. Ovšem její současnou tvorbu bych spíše označil jako environmentální. Velmi se zabývá ženským tělem.
Tate Modern vystavuje v tom sálu číslo 6 tři její obrazy vesměs vytvořené kombinovanou technikou, používá i různé kovy i textilie. Všechna tři díla pocházejí z roku 1967, tedy vznikla ještě před jejím pařížským pobytem. Tím však přítomnost Jany Želibské na současné londýnské výstavě nekončí. Hned sousední výstavní sál číslo 7 je výhradně věnován její instalaci z roku 1969 nazvanou Kandarya – Mahadeva, kterou o více než čtyřicet let později rekonstruovala či obnovila, takže ji z bratislavské Galerie Linea mohli zapůjčit do Londýna. Instalace je vytvořena z plastů, zrcadel, papíru i z neonových trubic a, jak vyplývá z jejího názvu, inspirací byla indická mytologie a historie.
A ten třetí výtvarník?Tím je slovenský sochař, malíř a grafik Jozef Jankovič, který se narodil v roce 1937 v Bratislavě, kde také dnes žije a pracuje. Ovšem dobu normalizace prožil v emigraci. Po listopadu 1989 se vrátil na Slovensko, krátce byl poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění a byl také první polistopadovým rektorem Vysoké školy výtvarného umění v Bratislavě. Jankovič využíval umění pop-artu ke kritice socialistické cenzury, kultu osobnosti, vytvářel protestní obrazy, takže se nemůžeme divit, že během neblaze proslulé normalizace emigroval. Tate Modern představuje v osmém výstavním sálu jeho objekt nazvaný Soukromá manifestace z roku 1968. Objekt je vytvořen ze dřeva, plastu a polyesteru.
Kteří další výtvarníci jsou na současné výstavě v Tate Modern zastoupeni?Celkem je tu více než 160 díly zastoupeno 62 výtvarnic a výtvarníků z nejrůznějších koutů světa. Jejich jména nám však zřejmě nic neřeknou. Snad bych alespoň zmínil ruskou dvojici Vitalije Komara a Alexandera Melamida, jejichž práce se na počátku sedmdesátých let minulého století inspirovala tvorbou Warhola a Lichensteina, jejichž díla vlastně tak trochu citují. Zajímavá je také tvorba polského výtvarníka Jerzy Ryszarda Zieliňského, mám na mysli jeho dílo z roku 1970 nazvané Bez rebelie.
Tate Modern
Bankside
London SE1 9TG
Galerie je zdarma přístupná denně od 10.00 do 18.00, v pátek a v sobotu až do 22.00.
Otevřeno je i na Silvestra a Nový rok.
Nejbližší stanice metra:
Southwark (Jubilee Line)
Blackfriars (Circle a District Lines)
