Pozdní dílo Williama Turnera v londýnské Tate Britain
Londýnský galerie Tate Britain uspořádala výstavu pozdních prací anglického malíře Williama Turnera. Přístupná bude do 25. ledna příštího roku, kdy se také postupně představí v Los Angeles, od února do května, a poté, od června do září, v San Francisku.
Joseph Mallord William Turner patří k nejvystavovanějším anglickým malířům. Navíc Tate Britain věnuje jeho pracím celé své jedno křídlo. Takže jsem si sám před návštěvou současné výstavy položil stejnou otázku, zda může přinést něco nového? A odpověď zní: Ano, může. Pro mne to byl nakonec taký předčasný vánoční dárek. Podle mne tato expozice spolu s výstavami Constablea a Rembrandta, o nichž jsme tu nedávno mluvili, patří k tomu nejlepšímu, co je možné nyní z výtvarného umění v Londýně vidět. Takový hvězdný triumvirát
Pozdní práce a kruhové obrazy
Výstava se zaměřuje výhradně na jeho pozdní práce, jak již vyplývá z jejího názvu. Tedy na díla, která tvořil po svých šedesátinách, od roku 1835 až do roku 1850, tedy rok před jeho smrtí. Soustřeďuje se tak na jeho vrcholnou tvorbu, v níž skutečně opustil nějakou akademickou malbu a věnoval se zcela, nebo téměř zcela, svým studiím moře, vzduchu, zkrátka živlům. Nově představuje jeho kruhové obrazy, které tvořil ve čtyřicátých letech devatenáctého století a v nichž ztvárnil různá biblická či antická témata. Ovšem svým nezaměnitelným Turnerovským rukopisem. Tyto kruhové obrazy nejsou ze sbírek Tate Gallery, ale jsou zapůjčeny například ze Severního Irska či z Texasu. V Londýně jsou, alespoň v těch posledních dvaceti letech, k vidění poprvé.
Je velmi dobře, že ve stejnou dobu můžeme obdivovat a případně právě porovnávat tvorbu dvou podle mne nejlepších anglických malířů devatenáctého století. Byli vrstevníci, John Constable, který se narodil v roce 1776, byl o rok mladší než Turner. A přestože byl mladší, tak byl méně odvážnější. Turner se ve své tvorbě posunul až na hranici impresionismu, vlastně ji překročil, vždyť je oprávněně považován za předchůdce francouzských impresionistů.
Constable, ač mladší, byl méně odvážný
Možná, že mu v tom zabránila příliš brzká smrt v roce 1837, tedy čtrnáct let před Turnerem. I u Johna Constablea najdeme mnoho náznaků impresionismu, zejména v jeho studiích mraků. A rovněž v jeho skicách, které ve stejném měřítku jako finální malba vytvářel olejomalbou. Tyto studie jsou daleko odvážnější, skutečně impresionistické, než právě ty finální obrazy.
Oba malíři se znali osobně a znali navzájem svá díla zejména z výstav v Royal Academy of Arts. A jak uvádí Peter Ackroyd ve své monografii o Turnerovi, oba malíři spolu několikrát také poobědvali. Ale nemyslím si, že by se navzájem ovlivňovali, tedy, že by se inspirovali tvorbou toho druhého. Každý byl osobitý a jejich rukopis je nezaměnitelný.
Současná výstava představuje celkem na 180 Turnerových prací, olejomaleb a akvarelů či kreseb. Takže třeba hned v úvodním sálu najdeme Turnerovu posmrtnou masku; připomenu, že tento mistr zemřel 19. prosince 1851 v Londýně ve svém domě na nábřeží v Chelsea, ten dům dodnes stojí a je na něm umístěna plaketa, která malíře připomíná. A ještě si dovolím jednu připomínku, Turner byl pohřben 30. prosince v katedrále svatého Pavla, což myslím dostatečně svědčí o jeho významu a uznání od jeho současníků. V té první části nechybí ani malířova paleta. V dalších sálech pak můžeme například obdivovat jeho akvarely, které vytvořil na svých cestách do Švýcarska či do Itálie. A samozřejmě nemůže chybět jeden z Turnerových nejznámějších obrazů – Déšť, pára a rychlost z roku 1844; tato olejomalba je zapůjčena z londýnské Národní galerie.
