Punker vizuálního umění na cestě Z Londýna k české avantgardě
Dílo Paula Harveyho, předního britského stuckisty a zkušeného punkového muzikanta, můžete vidět na výstavě v pražské Art & Event Gallery Černá labuť. Do konce října se můžete seznámit s kolekcí děl, inspirovaných zejména Karlem Teigem a českou avantgardou 20. a 30. let minulého století.
Art&Event Gallery Černá labuť v ulici Na Poříčí v Praze se systematicky věnuje stuckismu, výtvarnému směru, který vrací do hry řemeslnou kvalitu díla, zobrazení vycházející z reality a nerezignuje na primární diváckou sdělnost. Po britském malíři Charlesi Thomsonovi, zakladateli a guru stuckismu, jehož v Čechách následují malíři Jiří Hauchska, Jaroslav Valečka, Markéta Urbanová a další, teď galerie představuje další výraznou postavu britské stuckistické scény, malíře a punkového muzikanta Paula Harveye. A protože se autor živě zajímá o českou kulturu, zejména meziválečnou avantgardu, dostala výstava název From London to the Czech Avant-Garde / Z Londýna k české avantgardě.
K prvním intenzivním kontaktům Paula Harveyho s českou avantgardou došlo prostřednictvím nové vlny českého filmu 60. a 70. let, zejména díky filmu Valerie a týden divů. Přes autora námětu Vítězslava Nezvala se pak Paul Harvey dostal k Devětsilu, Pražské surrealistické skupině, Teigemu i Toyen. Na výstavě bude představena i část umělcova dlouhodobého částečně autobiografického projektu Burning Up Time (Spalující doba), ve kterém je reprezentován vždy jeden rok jedním obrazem (počínaje rokem 1960, kdy se narodil).
„Paul Harvey je jedním ze zakladatelů hnutí stuckismu,“ objasňuje souvislosti Josef Záruba Pfeffermann, kurátor výstavy a historik umění. „které vzniklo kolem roku 2000 jako reakce na vítězství konceptuálního umění v oficiálních galeriích. Je to umělec, který začínal jako provokatér a punkový hudebník a poté se rozhodl, že avantgarda má své limity a že člověk nemůže být absolutně originální, nemůže neustále vytvářet nové motivy a vymýšlet zcela nové koncepty. A když jeden z jeho přátel, Billy Childisch, byl osočen svojí přítelkyní, že zůstává ´trčet´ v malbě, což se řekne anglicky ´stuck´, rozčílili se natolik, že se rozhodli založit hnutí, které nepřijme nikoho jiného, než malíře, sochaře, anebo umělce, kteří skutečně něco vytvoří, co je trojrozměrný objekt, anebo závěsný obraz.“
Paul Harvey má vřelý vztah české kultuřeOblíbený a inspirativní je pro Paula Harveye československý film 60. let 20. století, ale také česká avantgarda a podle kurátora výstavy, dokonce i secese, reprezentovaná Alfonsem Muchou: „On byl osloven českým uměním v době svých studií, ještě před vznikem internetu. Tehdy viděl film Jaromila Jireše Valérie a týden divů, který byl natočen na motivy Vítězslava Nezvala. Paul Harvey začal být stále více fascinován myšlenkami, které vytvořilo hnutí Devětsil, zaujala ho tvorba Karla Teigeho, Toyen, Vítězslava Nezvala a dalších velkých jmen českého surrealismu. Tyto všechny umělce studoval hlouběji a se zájmem nadšeného amatéra, což není nic dehonestujícího. Teprve s nástupem internetu byl schopen obsáhnout celé české avantgardní hnutí.
Fascinace Alfonsem Muchou, to není fascinace uměním samotným „Řekl bych, že to je spíše používání té popkultury nebo subkultury, která vznikala v Devětsilu. On Alfonse Muchu používá jako zásobárnu různých motivů, s kterými dále pracuje vtipně a spíše s nadsázkou, upřesňuje kurátor a Harveyův styl charakterizuje: „“Jeho umění je dekorativní, ale v prvé řadě se snaží obnovit v umění něco, co avantgarda zavrhovala, a to byl sentiment, narativní příběh, myšlenka deníků a obrazové básně. Jeho obrazy jsou extrémně narativní, kladou vedle sebe věci, které ilustrují část jeho životního příběhu a v tom se programově odvracejí od konceptu avantgardy.“
Rocker malířem a zkušenost hudebníka v obrazech „Ta zkušenost se promítá celým jeho postojem. Když Paul Harvey začínal s punkem, tak i hudební kritika, která se zabývala alternativními žánry, punk odsuzovala, protože to bylo hodně nahlas, nemělo to hudební stavbu a řada kritiků punk začala nesnášet. A totéž se stalo stuckismu, byla tam velká síla agresivního odmítání tohoto umění. I proto si mohl připadat jako takový punker vizuálního umění.“ Obrazy Paula Harveye jsou podle kurátora naplněné příběhem: „Je to neuvěřitelná zábava jej poslouchat, protože každý obraz má příběh nějaké cesty. Je to neustálé přebírání motivů a je to opravdu životní potěšení z utváření neobvyklých koláží.“
