Sedm let cestoval a fotoaparátem mapoval „reálný minimalismus“
150 fotografií Jiřího Černického zobrazujících nejrozmanitější objekty v podobě krychlí a kvádrů můžete do 27. února vidět a přestavovat dle svých architektonických vizí v Ateliéru Josefa Sudka.
Malíř a multimediální umělec Jiří Černický, pedagog na pražské UMPRUM a laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 1998, bojuje zpravidla hned na několika uměleckých frontách. V galerii dvorak sec contemporary v Praze vystavuje do 29. ledna spolu s designéry ze skupiny Olgoj Chorchoj soubor originálních svítidel a objektů.
V Ateliéru Josefa Sudka v ulici Újezd je otevřena jeho další, byť mnohem komornější výstava. Autor jí dal název „Reálný minimalismus“ a tvoří ji desítky špalíčků s barevnými fotografiemi, na nichž dominují nejrozmanitější objekty v podobě krychlí a kvádrů.
Název výstavy je podle Jiřího Černického aluzí minulého režimu: „Zkoumal jsem podstatu minimalismu, může se zdát, že toho nemá příliš co říct – je to konečná, totalitní forma. Paradoxně se ale ukazuje, že je záminkou pro nový vznik něčeho jiného. Stejně jako reálný socialismus měl své chyby, svůj vlastní život, který jsme nepředpokládali, chci i u reálného minimalismu ukázat toto zvláštní tajemství.“
Kromě Austrálie, Jižní Ameriky, severního a jižního pólu fotil všude
Své snímky Jiří Černický sbíral po celém světě sedm let. Některé ze svých objektů zná i z druhé strany, obešel je a viděl to, co není z fotografií patrné. Někdy je ale i pro samotného autora těžké interpretovat, co jeho fotografie zachycují: „Pro mě je těžko říct, co to je. U některých vím, co jsou, znám je třeba z druhé strany.“ Mnohem důležitější je podle Černického si uvědomit okolní kontext, ve kterém jsou jeho objekty zachyceny.
Fotografie jsou nalepeny na špalíky, díky kterým vznikla v Ateliéru Josefa Sudka interaktivní instalaci vybízející návštěvníky ke hře. „Zajímala mě proměna od virtuálního 3D, tedy fotografie, do faktického rozměru. Krychle nebo kvádr je předmětem, který může k něčemu takovému jako je stavba navést. Fotka je určité okno, jako třeba ve Windows. Hledám vztahy mezi okénky, kdy lze přejít do banální formy architektury. Zajímá mě jakákoli fáze přeměny konfigurace fotografií,“ vysvětluje autor.
Ještě větší soubor snímků je zachycen v doprovodném katalogu, který vydává nakladatelství Kant. Jiří Černický své snažení komentuje těmito slovy: „Chtěl jsem zachytit stav, v jakém se současné neomodernistické myšlení nachází. Stav bez velkých idejí, kde možná existuje jakási vnitřní touha, ale ve skutečnosti převažuje pouze latentní strach z nich.“
