Serpentinské galerie ovládlo konceptuální umění
Londýnské Serpentine Galleries (Serpentinské galerie) připravily pro letošní podzim výstavy dvou představitelů konceptuálního umění – Američanky Trishy Donnelly a Ceritha Wyna Evanse, který pochází z Walesu.
Ať za mne mluví mé umění
Letos čtyřicetiletá rodačka ze San Francisca Trisha Donnelly je výjimkou ve výtvarném světě. Neposkytuje totiž o sobě téměř žádné údaje. Nepřeje si, vlastně přímo zakazuje, aby na jejích výstavách byly panely s doprovodnými informacemi či aby byl vydán nějaký průvodce nebo katalog. U jejich výstav dokonce nebývá k dispozici ani press releas pro novináře. Chce, aby za ni mluvila její práce, ne aby mluvila ona sama. Podle dostupných informací tato konceptuální výtvarnice žije a tvoří v rodném San Franciscu, studium výtvarného umění dokončila v roce 2000 na Yale University School of Art v New Haven. Ve svých dílech používá různá media, především fotografii, kresbu, audio – hudba a zvuky hrají v její tvorbě velkou roli – a také video či skulptury a pořádá rovněž různé performance. V uplynulých dvanácti letech měla mnoho samostatných výstav především v New Yorku, ale také v Paříži, ve Frankfurtu nad Rýnem, Kolíně nad Rýnem, v Curychu či Bologni. V Británii již vystavovala před sedmi lety v galerii Modern Art Oxford.
Expozice plná světla
Výstava Trishy Donnelly je plná světla, měnícího se světla, a zejména hudby, používá např. různé videoprojekce. Jsou to někdy až téměř snové instalace. Při přípravě na tuto výstavu také studovala archivní fotografie, na nichž byla v roce 1934 zachycena stavba čajového pavilonu, v němž od roku 1970 sídlí Serpentine Gallery. Studovala zejména strukturu cihel, což uplatnila v jedné své instalaci.
Z filmaře výtvarníkem
Cerith Wyn Evans se narodil roku 1958 ve waleském městě Llanelli, je tedy o šestnáct let starší než Trisha Donnelly. Spojuje je však zájem o konceptuální umění. Začínal jako filmař, v osmdesátých letech minulého století natočil několik experimentálních filmů, ale již na počátku let devadesátých se zaměřil na skulptury a instalace, ovšem vliv filmové tvorby je u něj stále značný. V roce 2003 reprezentoval Wales na Benátském bienále, měl řadu výstav v různých evropských městech a samozřejmě i v Británii, například před dvěma lety představil svou tvorbu v Pavilonu De La Warr, v té úžasné stavbě ve stylu Art Deco, v přímořském městečku Bexhill.
Neony a mechanická flétna
Práce Ceritha Wyna Evanse jsou svým způsobem podobné tvorbě Trishy Donnelly. I on často používá zvuky a hudbu. Jeho díla jsou ovšem více technicistní, uplatňuje v nich často neony, využil jakousi mechanickou flétnu. Obě výstavy se velmi dobře navzájem doplňují, najdeme v nich společné polohy i obdobné přístupy k tvorbě, i když práce obou výtvarníků jsou zcela nezaměnitelné.
Obě výstavy jsou zdarma přístupné do 9. listopadu 2015. Expozici Trishy Donnelly najdeme v původním sídle galerie, tedy v někdejším čajovém pavilonu v Kensingtonských zahradách, výstava Ceritha Wyna Evanse se nachází v Serpentine Sackler Gallery, tedy v pobočce, která byla otevřena v minulém roce a která je jen asi pět minut pěšky od původní galerie, stačí jen přejít most přes Serpentinské jezero.
