Stíny Sudet Jaroslava Valečky jsou storyboardem na depresivně morbidní rodné hroudě
Melancholické krajiny a tajemné příběhy z Lužických hor jsou hlavním tématem výstavy nazvané Stíny Sudet. Autorem obrazů je Jaroslav Valečka malíř s charakteristickým rukopisem. Expozici můžete vidět v Galerii Václava Špály na Národní třídě v Praze do 24. ledna příštího roku. Autorovu monografii k výstavě vydalo nakladatelství Kant.
Na obrazech Jaroslava Valečky jsou k vidění noční krajiny s ohni a tajemnými průvody, zasněžená zimní horská panoramata s vysokým obzorem, opuštěné dvorce a vyrabované kostely, zapomenutá nádraží, karnevalové maškary i nahé nebezpečné krásky. Sám umělec potvrzuje, že se do jeho obrazů stále nutkavě promítá jeho rodný kraj: „Ta moje ´rodná hrouda´ byla trochu jiná, depresivní, morbidní a samozřejmě tím, že to jsou bývalé Sudety, tak bylo cíti, že ten starý svět tam téměř zmizel.“
Jaroslav Valečka studoval v devadesátých letech na Akademii výtvarných umění v Praze. Už několik let se hlásí k mezinárodnímu hnutí stuckismu, usilujícímu o rehabilitaci klasických disciplin malby a sochařství. „Malířovu stylovou vyhraněnost považuji za jednu z jeho nejsilnějších stránek. Máme-li možnost vidět autorovy obrazy v celé šíři jednotlivých cyklů, odkryjí se nám netušené, zdánlivě subtilní variace motivů, a to jak v krajinářské, tak i ve figurální linii jeho díla.
Příběh, čas, dějValečkovy obrazy se před našima očima spojují jako sled divadelních kulis či storyboard komiksu a odhalují nám průběžnou dějovou linii, která celou sérii poutá a bravurně vyvažuje. Tyto valéry jsou velmi jemné, a mohou se proto (pro naprostou svébytnost jednotlivých obrazů) zdát stěží postřehnutelné. Představují však určitou ´nadstavbu´, která se nerozvíjí jen jako příběh, ale postihuje například také časovou linii se sugestivní gradací světelných situací. Tyto nenásilné vazby uvnitř cyklu a mezi cykly navzájem mi připomínají logiku vztahu mezi hvězdami a souhvězdími.“ Napsala o umění Jaroslava Valečky Rea Michalová.
Barevnost, světlo, zkratkaKateřina Tučková nachází inspirace výraznými malířskými gesty: „Jaroslav Valečka absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění v ateliéru Jiřího Sopka. V počátcích své tvorby byl ovlivněný dílem Edvarda Muncha, Josefa Váchala, Jana Zrzavého nebo Josefa Lady. Jeho malba je postavená na výrazné barevnosti, práci se světlem a expresivní zkratkou a řadí se tak k poměrně mladému žánru stuckismu. Ostatně od loňského roku je Valečka zakládajícím členem výtvarné skupiny Central Europe Stuckists.“
Co je stuckismus?O preferencích uměleckém směru vzniklého v Londýně roku 1999 Jaroslav Valčka mimo jiné říká: „Za prvé jednoznačné preferování malby jako výtvarného vyjadřovacího prostředku, za druné odpor vůči konceptuálnímu umění v širším slova smyslu, které umožňuje, aby byl za umělecké dílo pokládán obyčejný předmět jen proto, že jej za umělecké dílo prohlásí kritikou uznávaný výtvarník“.
Postupem času se čistě malířské hnutí rozšířilo i o sochaře a grafiky. Stuckistické hnutí se záhy rozšířilo do celého světa a dnes existuje ve více než 50 zemích přes 200 poboček. Hlavní důraz tvorby stuckistů je soustředěn na klasickou zobrazivou a figurální tvorbu, jak v soše, tak v malbě.
