Sůl, stříbro a skulptury z dob, kdy nad Britskou říší slunce nezapadalo
Viktoriánské skulptury (Sculpture Victorious) a rané fotografie z let 1840 až 1860 (Salt and Silver: Early Photography 1840-1860) představují dvě výstavy v londýnské Tate Britain. Jsou připomínkou imperiální epochy země v období panování královny Viktorie.
Co mají tyto dvě expozice společného?Dobu, z níž vystavené artefakty pocházejí, tedy 19. století. Dobu panování královny Viktorie. I když samozřejmě media, tedy sošky a fotografie, které jsou na výstavách představeny, jsou rozdílná a jejich vznik dělí tisíce let. Asi bych měl vysvětlit, že pod názvem Sůl a stříbro se skrývá expozice raných či vlastně prvních fotografií z let 1840 až 1860.
Jaké jsou ale ty vystavené skulptury? Opravdu vítězné?No, možná, že lepší název by byl Viktoriánské skulptury či sošky. Představují vítěznou dobu, kdy nad Britskou říší slunce nezapadalo. A pro britské sochaře to byla zlatá doba, protože panovnice a její manžel, princ Albert, byli oba velkými příznivci umění. A poté, co v Londýně v roce 1834 vyhořely budovy Parlamentu a musely být postaveny znovu, a to ve stylu viktoriánské gotiky, státní zakázky na výzdobu interiéru, na různé ornamenty jen pršely.
Bylo to také doba průmyslové revoluce, doba různých vynálezů a nových technologií, které přinášely nové materiály, nové kompozity, lepší možnosti odlívání sošek i velkých skulptur. Skvělou příležitostí k představení nových technologií byla Velká výstava, která se uskutečnila v Hyde Parku v roce 1851. Tam se mohly ukázat vedle tradičních materiálů jako dřevo či mramor.
Jsou známá jména tehdejších britských sochařů?Samozřejmě jsou, ale mnoho nám neřeknou. Nejznámějšími sochaři viktoriánské éry byli Francis Chantrey a Alfred Gilbert. Myslím, že dnes je nezná ani většina Britů. Ale i naši posluchači by mohli znát architekta George Gilberta Scotta, autora návrhu londýnského nádraží Saint Pancras. Od něj totiž pochází vystavený model hrobky královny Philippy z Hainault, manželky anglického krále Edwarda III. přesněji řečeno jde o model pro restaurování její hrobky ve Westminsterské opatství v letech 1850 až 1851, byl rovněž představen na té Velké výstavě.
A co fotografické sůl a stříbro...Představuje na devadesát ukázek snímků z doby, kdy fotografie byla ještě v plenkách. Na rozdíl od různých sošek slonů, které jsou na předchozí výstavě a v nás vzbuzují spíše úsměv, ovšem u některých Britů asi i jistou nostalgii, tak tyto černobílé nebo sépiové i jinak různé kolorované fotografie mohou, myslím, oslovit i dnešního diváka. I ty mají samozřejmě určitý nádech nostalgie, ale jsou to zároveň věrným dokumentem doby svého vzniku. Takže se můžeme podívat na to, jak vyrůstal Nelsonův sloup na Trafalgarském náměstí, jak vypadala tehdejší moderní Paříž, ale i třeba na prastaré chrámy v Indii nebo na klasické antické sochy z Řecka.
Jsou to snímky anonymních autorů či snad známých fotografů?Na rozdíl od té sochařské výstavy jsou jména známá po celém světě. Takže tu jsou především snímky od Williama Henryho Foxe Talbota, který žil v letech 1800 až 1877 a jemuž se podařilo v roce 1839 nejen vyvolat, ale i ustálit latentní obraz vznikající působením světla za použití stříbrných solí. Dále jsou vystaveny fotografie, které v polovině 19. století pořídil Roger Fenton na Krymu, během tehdejší Krymské války. Britský fotograf přicestoval na tento poloostrov v únoru 1855, kdy na šedesát tisíc Britů, Francouzů a Turků obléhalo Sevastopol. Roger Fenton se vlastně stal prvním válečným fotografem.
Ale výstava Sůl a stříbro se nezaměřuje jen na britské fotografy, takže zde najdeme i snímky francouzského průkopníka tohoto média, proslulého Nadara, vlastním jménem Gaspard-Felix Tournachon. A najdeme tu i snímky Nadarova méně známého, ale neméně nadaného krajana - Augusta Salzmanna, který byl průkopníkem krajinářské fotografie a byl také jedním z prvních, kdo svými snímky začal podporovat archeology. Na výstavě jsou jeho snímky z Řecka a Blízkého východu.
Do kdy obě výstavy v galerii Tate Britain potrvají?Výstava představující Viktoriánské skulptury bude přístupná do 25. května a rané fotografie z let 1840 až 1860 můžeme obdivovat až do 7. června. A můžeme ji vlastně brát jako takový předkrm k velké expozici snímků Julie Margarety Cameron, která bude koncem listopadu zahájena v Muzeu Viktorie a Alberta u příležitosti 200. výročí narození této velké průkopnice fotografie.
