Uvidět v kamínku drahokam. Dětský svět jako skrytý zdroj inspirace bratří Čapků
Zásadní přínos bratří Čapků k rozvoji dětské literatury v období první republiky a význam inspirace dětským světem v jejich díle připomíná výstava s názvem Ty děti si pořád hrají / dětská tematika v díle bratří Čapků, kterou 5. listopadu otevírá Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře.
V bývalé barokní jezuitské koleji v Kutné Hoře jsou k vidění obrazy, kresby, skici, fotografie, dětské knížky v různých jazykových mutacích i návrhy potisků textilií od Josefa Čapka. „Bratři Čapkové přispěli mimořádným způsobem k identitě autonomní české kultury a jejímu začlenění do mezinárodního kontextu. Přestože důsledně oponovali všem nacionalistickým koncepcím tvorby, právě jejich dílo je uznáváno jako specifický přínos českého národa ke kulturnímu dědictví dvacátého století,“ píše v anonci výstavy ředitel galerie Richard Drury.
Kurátorka výstavy Pavla Pečinková ke vztahu obou bratří k tématu dodává: „Já myslím, že oni si ten vztah k dětství a k dětskému světu nebudovali, že jim byl dán. Základ určitě vznikl v době vlastního dětství a je zajímavé, že samozřejmě všichni máme dětství, všichni jsme ho nějak prožili a mnozí ho prožívali v tak dobrých podmínkách jako bratři Čapkové, ale u nich je výjimečné to, že ty dětské zážitky a vzpomínky na ten v uvozovkách ráj světa, v kterém dítě žije, dalo základ jejich tvorbě a bylo po celý život jakýmsi podnětem nebo skrytým zdrojem jejich tvorby.“
Obnovit v dospělosti dětský světNa dětském světě Josefa i Karla Čapka, podle Pavly Pečinkové fascinoval základní vztah ke světu a vnímání života: „Oni u dětí obdivovali schopnost vidět svět a život jako zázrak a dokázat v kamínku uvidět drahokam a dokázat z dřívek postavit kouzelný zámek. Také obdivovali tu absolutní svobodu dětí ve vyjádření přístupu ke světu, která dospělým lidem tolik chybí. Karel Čapek v mnohých fejetonech vzpomíná na to, jak dítě vnímá svět, jak se mu zdá vše, co potkává, zázračné, veliké, nádherné a krásné. Josef Čapek napsal pěkný fejeton Cestou do kopečka, v němž se pozastavuje nad tím, jak jsou děti krásné, jak mají zářivé oči a rozzářené úsměvy – a jak to, že z nich vyrostou ti tupí dospělí, kteří se ohýbají, mračí a nemají tu radost ze života.“
Čtěte také: „Litografie je taková grafická technika mrcha.“ Pro mě na Nikla v KorbelářeVýstava je autorčinou poctou mecenášům, umělkyním a schopnosti sedět na dvou židlíchVýstava Jana Merty dokazuje, že malování může člověka skutečně zachránit
