Záplavy momentek v Rudolfinu sledují vývoj estetiky fotografie
Výstava Only The Good Ones vypráví v Galerii Rudolfinum dějiny snapshotové estetiky jako příběh provokativní deníkové intimity. Práce více než 200 děl autorů jsou vystaveny do 6. dubna.
Přepis rozhovoru Karla Oujezdského s ředitelem Galerie Rudolfinum, Petrem Nedomou:
Fotografují všichni a bez pravidel
Bude to znít pateticky, ale tato výstava mapuje podstatný zlom v dějinách vývoje média fotografie. Okamžik, kdy v mobilních telefonech začaly být tak kvalitní fotoaparáty, že kdokoli na světě dnes může fotografovat. A to je opravdu radikální změna. Ještě v 60. a možná i 80. letech byla fotografie dost výlučné médium. Předpokládalo to drahé vybavení a jisté technické dovednosti k tomu, aby fotografie mohla vzniknout a mohla být prezentována. Změna s digitálními fotoaparáty, ale především s telefony spustila lavinu – dnes fotografují všichni a nikdo se neohlíží na jakákoli pravidla.
Začala rozhodovat emociální situace, začal rozhodovat okamžik, pocit – věci, které abstraktně formulovaná artová, umělecká fotografie vytlačovala jako něco nečistého. To ale bylo a je schopno zachytit mnohdy to podstatné, co artové fotografii dávno uniká.
Název výstavy inspirovaný návštěvou fotolabu
Dnešní záplavy fotografií mění způsoby komunikace. Existují weby, a není jich málo, kde přestává slovo působit jako komunikační prostředek, kde se komunikuje prostřednictvím fotografií. Sdělení je v úplně jiné technologické, ale i mentální rovině. Nesděluji popis, nemusím přetvářet zážitek do slovního vyjádření – pošlu fotografii, která má v sobě obsaženy všechny charakteristiky skutečného sdělení, které je snadno čitelné. Je to mentální proměna ve schopnosti vnímání slova obrazu a používání obrazu místo slova.
Název výstavy vychází ze situace, která už dnes nenastává. Pochází z doby, kdy fotograf přicházel do provozovny fotografie, pokládal na stůl svitek filmu a říkal: „Udělejte mi jen ty dobrý.“ Dnes už to tak neplatí, fotografie dnes se vůbec neprezentuje ve fyzické podobě. Díváme se na ně v telefonu, v počítači, ale málokdy ji máme vytištěnou.
Demokratizace umění
Tato výstava zachycuje tu specifickou část, která je vytištěná – ať už z polaroidů, telefonů nebo jiných přístrojů. A to jen proto, že tento způsob prezentace je jednodušší, než tam nechat viset stále běžící mobilní telefony. Výstava odkazuje na proměnu, která se ve fotografii udála. Na počátku v prvním sále jsou tři velmi staré černobílé fotografie. A postupně je v každém sále víc a víc fotografií, jak houstl počet denně vytvářených snímků. I touto cestou naznačujeme vývoj k současné fotografie.
V rámci Galerie Rudolfinum je to podstatná výstava navazující na takové projekty, jako byla Česká fotografie 1840-1950, která také trasovala zásadní proměnu fotografie od jejích prvních krůčků až po běžné užívání pro toho, kdo byl ochoten podstoupit technologický proces výroby fotografie. Dnešek nám ukazuje, že ta cesta je ještě jinde. Demokratizace fotografie – to, že je přístupná komukoli – sen avantgard 30. let o demokratizaci umění – se stává skutkem a úplnou realitou.
V Galerii Rudolfinum jsou vystaveny fotografie těchto autorů: Nobuyoshi Araki, Tim Barber, Richard Billingham, Mike Brodie, Larry Clark, Barbara Crane, Bill Dane, Corinne Day, William Eggleston, JH Engström, Walker Evans, Lee Friedlander, Luigi Ghirri, Nan Goldin, Jacob Holdt, Jerry Hsu, William Christenberry, William Klein, Jacques-Henri Lartigue, Ari Marcopoulos, Ryan McGinley, Joel Meyerowitz, Slava Mogutin, Daido Moriyama, Mark Morrisroe, Ed Panar, Tod Papageorge, Walter Pfeiffer, Jack Pierson, Stephen Shore, Dash Snow, Joel Sternfeld, Gus Van Sant, Jürgen Teller, Andy Warhol, Henry Wessel nebo Garry Winogrand.
