„Ženy jsou rády zobrazovány jakkoliv.“ U Jiřího Načeradského v rozměru 170 x 275 a nadživotní figuraci
Výstava Jiřího Načeradského v galerii Nová síň je nazvaná „170 x 275“. Představuje výběr z cyklu velkoformátových maleb na sololitech, které autor vytvořil v letech 1987 až 1991. Prohlédnout si je můžete ve Voršilské ulici v Praze do 13. března.
V období tzv. normalizace, kdy bylo kvalitní plátno dostupné pouze prominentním umělcům, řešila celá řada z těch méně protežovaných tuto situaci nákupem sololitu nebo dřevotřískových desek, tedy cenově dostupných stavebních materiálů. Jiřímu Načeradskému se v roce 1987 podařilo získat větší množství sololitových desek formátu 170 x 275 cm, které mu konečně umožnily rozvinout téma již roky vznikající v kresbách.
Malíř Jiří Načeradský patřil k nejvýraznějším představitelům české nové figurace a české grotesky. Už na konci šedesátých let se proslavil expresivním cyklem, ale jeho další rozlet zastavila na dvacet let normalizace. „Navíc, malíř, který se ve druhé polovině šedesátých let proslavil cyklem nazvaným Běžci inspirovaným reprodukcemi v dobovém tisku, se v těchto dílech po téměř dvaceti letech vrátil k expresivní figuraci,“ říká kurátor výstavy, galerista Petr Mach.
Od roku 1987 byl Jiří Načeradský členem volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece... Počátkem 90. let se stal vedoucím ateliéru figurální a monumentální malby na Akademii výtvarných umění v Praze a ve své pedagogické práci pokračoval na brněnské Fakultě výtvarných umění VUT. Zemřel v dubnu 2014.
