Život Podskaláků, plavců, dřevařů, pískařů, ledařů a dalších „lidí od vody“ představuje nová expozice
V unikátní renesanční budově se srubovým patrem, vystavěné v 16. století, v Podskalské celnici na Výtoni, zřídilo Muzeum hlavního města Prahy novou stálou expozici s názvem Zaniklé Podskalí a život na Vltavě. Prohlédnout si ji můžete od 8. června.
Sama stavba Podskalské celnice je unikátním „exponátem“ nové expozice, neboť představuje poslední připomínku starého Podskalí, dnes zcela přeměněné pražské čtvrti na břehu Vltavy, jejíž domky, charakteristické dřevařské ohrady i vorové přístavy musely ustoupit moderní výstavbě na konci 19. a počátkem 20. století. V anonci nové expozice její zřizovatelé mimo jiné slibují: „Expozice bude zaměřena i na dokumentaci proměn dopravy na Vltavě v okolí Prahy - podobu tradiční voroplaby či rozvoj lodní dopravy bude návštěvník moci sledovat opět prostřednictvím dobové fotodokumentace se zapojením prezentačních možností moderní techniky, stejně jako se mu naskytne možnost díky mechanicko-elektronickému simulátoru si zkusit plavbu legendárními Svatojánskými proudy, které museli po staletí voraři překonávat při plavení vorů do Prahy.“
Historie pražského Podskalí sahá až do 12. stoletíJednou z dochovaných památek je podle autora výstavy, Jana Jungmanna z Muzea hlavního města Prahy, kostel sv. Kosmy a Damiána vedle Emauzského kláštera, který byl prvním podskalským farním kostelíkem. V jeho okolí se nacházela zástavba: „Ty domy, které tady stály ještě asi před sto lety, byly většinou barokní, některé měly honosná průčelí a sochařskou výzdobu.“ Další zachovalou podskalskou památkou je další sakrální stavba, kostel Nejsvětější Trojice v Trojické ulici.
Plavci na Vltavě dobře žili, prodávali, rybařiliKdo chtěl v Podskalí provozovat živnost vázanou k vodnímu toku, musel vlastnit v této oblasti dům. Podle Jana Jungmanna šlo o živnosti vcelku výnosné, o čemž svědčí výstavné domy na vltavském nábřeží: „V zimě, když řeka zamrzala, tak sekali led, který se rozvážel do pivovarů nebo i do domácností, protože tehdy samozřejmě nebyly žádné ledničky. Kromě toho se ze dna Vltavy těžil písek, který se používal třeba na mytí nádobí, anebo když hospodyňka uklidila a vydrhla podlahu, tak ji posypala bílým pískem.“
I když plavba lidí na vorech byla na Vltavě už od roku 189č úředně zakázaná, podle autora expozice, ještě během protektorátních let se tímto způsobem výletníci hojně a rádi do Prahy dopravovali: „Kromě toho, celé pobřeží v Podskalí bylo zabráno dřevařskými ohradami. Dříví se skladovalo v takových ohromných vysokých hromadách a Podskaláci byli mistři v tom rovnání. Říkali prý, že podle potřeby to umějí udělat tak, že buďto mezi těmi poleny proleze kocour, anebo se tam ani nedá vrazit čepel nože.“
