Opera Den cvoka zahýbala Polskem
Hlediště (ilustr. obrázek)Foto: Stock.xchng
Bývá pravidlem, že klasická díla, jako divadelní hry či opery, najdou i své ztvárnění ve filmu. V Polsku se tentokrát pokusili jít opačným směrem.
Opera Den cvoka se totiž inspirovala stejnojmenným polským filmem, který u našich severních sousedů získal řadu ocenění a sklidil nadšené ohlasy u diváků.
Opera Den cvoka slibovala revoluci na polských jevištích. Každý, kdo měl možnost vidět zhruba deset let starý snímek o frustrovaném, cynickém smolaři, který se utápí v každodenním stereotypu, byl zřejmě zvědavý, jak opera dopadne. Už samotný základ pro tuto operu - tedy film - je výjimečný svým zpracováním i tématem.
Hlavním hrdinou snímku je muž středního věku, který ztratil iluze a nemá pro co žít. Život samotný ho nesmírně unavuje. Při životě ho drží v podstatě desítky rituálů, které ho současně obtěžují. I když snímek režiséra Marka Koterského nese název Den cvoka, oním cvokem by v postatě mohl být jakýkoli Polák, či lépe řečeno Evropan. Filmový - a dnes už vlastně i operní - hrdina Adaś Miauczyński není mužem, který by v dnešním světě byl až tak výjimečný. Zřejmě z tohoto důvodu si poznaňské Velké divadlo nechalo na základě tohoto filmu napsat operu. Poté, co se loni zaměřilo na svět žen, letošní rok zasvětilo mužům. „Chceme ukázat různé odstíny muže. Díky našim hrdinům na jevišti budeme například mluvit o tom, že Hamlet trpěl depresemi a Oněgin mohl mít problémy ve vztazích s vnějším světem," upřesnil svůj záměr ředitel poznaňského divadla Michał Znaniecki.
Na jevišti ztvárňuje postavu Adaśe hned sedm herců. Každý z nich představuje jinou část osobnosti hlavního hrdiny - romantika, cynika, muže v depresi a tak dále… Divadlo na herce loni v listopadu vyhlásilo speciální konkurz: požadavkem byl věk 30 až 50 let a baryton. Přihlásit se mohli jak profesionálové, tak i amatéři.
A jak napsala Polská tisková kancelář, v opeře, ke které napsal hudbu a libreta Hadrian Filip Tabecki, se skutečně profesionálové s amatéry sešli. Komentář k počínání hlavního hrdiny pak zpívají členové poznaňského vokálního sboru AudioFeels. K samotnému převedení kultovního snímku na jeviště pak režisér Igor Gorzkowski uvedl, že záměrem bylo vyhnout se konfrontaci s filmem. „Naše dílo je více metaforické a méně doslovné," citovala režiséra Polská tisková kancelář. Pravdou je, že tvůrci opery se nevyhnuli vulgarismům, kterých ve filmu není zrovna málo. Sprostá slova dokonce znějí i v libretech, hned vedle řady odkazů na skladby takových velikánů jako Bach nebo Chopin. „Je to selhání hlavního hrdiny. Pokud nadává, selhává jako filolog, jako otec," vysvětluje autor libret své rozhodnutí ponechat i v opeře vulgární výrazy.
Nicméně někteří kritici pro tento postoj neměli velké pochopení. Například list Gazeta Wyborzca napsal, že zážitek z opery Den cvoka lze nejvýstižněji popsat divákem prchajícím z divadla, který sprostě nadává. List zkritizoval hudbu, nedostatek nápadů i talentu u skladatele, včetně nepříliš vydařeného doprovodu orchestru. Hlavní výtka se však týkala toho, že opeře se nepodařilo přenést sdělení, jaké původní film měl. Ostrost kritiky dokládá závěr recenze, v němž deník vyjádřil naději, že se Polsko brzy dočká derniéry.
Naopak pozitivní ohlas opera našla u kritiků listu Rzeczpospolita. Tento polský deník zejména ocenil snahu rozbíjet dosavadní konvence, jaké v opeře panují, a odvahu tvůrců experimentovat. Podle něj si jistě Den cvoka v operním podání najde svého diváka. Těžko hodnotit, co stojí za tak naprosto odlišnými názory na revoluční počin Poznaňského divadla. Každopádně tvůrcům se podařilo to, co si vytkli za cíl - přesvědčit, že opera není něco, kam si člověk chodí zdřímnout.
