Z Ruska
Filmový festival Kinotaurus (především dokumentární snímek Roura) je téma dnešní poznámky z Ruska.
Začátek června se v Soči vyznačoval nezvyklým chladem a bouřlivým počasím – a do toho se sjížděli hosté 24. ročníku filmového festivalu Kinotaurus. Oproti minulým létům se v sále Zimního divadla scházelo méně diváků; z letoviska Soči, horečně finišujícího na Olympijské hry, zmizeli jak obyvatelé, tak lázeňští hosté, píše ruský tisk, z něhož čerpám. Největší rozruch vyvolal dokumentární film Vitalije Manského Roura (Truba); nejvíc se tleskalo při závěrečných titulcích hraného debutu Dmitrije Ťjurina Žízeň (Žažda), natočeného podle stejnojmenného románu Andreje Gelasimova. Kinotaurus byl po mnoho let festival hraných filmů; teď přijímá i dokumenty a animované snímky; hranice mezi jednotlivými druhy kinematografie se prý postupně stírají.
Kdo potřebuje Kim Ki Duka, když máme Fjodora Bondarčuka? zažertovala při slavnostním zahájení herečka z ruského muzikálu Po kom se stýská kameře (Po kom plačet kamera). Kde se vzal, tu se vzal, režisér Fjodor Bondarčuk se objevil na scéně Zimního divadla, aby přečetl zdravici od premiéra Dmitrije Medveděva. Slavnostní večer uzavřel černobílý film Weekend (psáno anglicky). Sergej Govoruchin ho natočil jako poctu slavné detektivce Louise Malla z roku 1957 – filmu Výtah na popraviště.
Úhlavní dílo na Kinotauru, Roura, je sympaticky rozvolněné dvouhodinové road-movie, jehož trasa leží podél plynovodu, který vede ze západní Sibiře do západní Evropy. (Při té příležitosti se mi vybavuje dávný sovětský vtip ze série Rádia Jerevan. Otázka: Co je vrchol nedůvěřivosti? Odpověď: Naříznout ropovod Družba a podívat se, odkud kam ta ropa doopravdy teče.) Cesta příběhu Roura začíná v zasněžené krajině mezi Chanty, to jest v Ťjumenské oblasti a končí v karnevalovém Kolíně (nad Rýnem). Vede Ruskem, Ukrajinou, Běloruskem, Německem a také Českou reopublikou - za českou stranu s ruskou produkcí spolupracovala společnost Hypermarketfilm, které se zaměřuje na autorské filmy.
V Evropě žijí lidé na území kolem "roury" stejně dobře, jako o kus dál, zatímco v postsovětské zóně jsou vystaveni necivilizovaným, leckde dokonce nelidským podmínkám, napsal deník Nězavisimaja gazeta. Režisér Vitalij Manskij na tiskové konferenci v Soči řekl: V našem filmu neuvidíte ani jeden zbořený dům či chrám; žádného člověka, který by po včerejší výplatě spal v louži, i když jistě chápete, že to pro nás byla během natáčení běžná podívaná. Nepřehlédněte stařičkou traktoristku, pokračoval režisér Manskij, a jejího invalidního syna – jsou to se vším smíření mučedníci, jejichž mají největší přání je, aby šel proud aspoň pár hodin denně a urodily se brambory. Každý večer končí modlitbou: Další den za námi, díky Bohu. Zas jsme smrti blíž.
Všimněte si také starých veteránů druhé světové války, kteří se šourají po prašných ulicích západoukrajinského městečka; vedení města pro ně na Den vítězství 9. května zapaluje věčný oheň: navečer policie spěšně zavře kohoutek plynové bomby pod sporákem a odveze ji bůhví kam," řekl režisér dokumentárního filmu Roura Vitalij Manskij na festivalu Kinotaurus v Soči.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.