Osobnost Pavla Landovského; přímý přenos koncertu České filharmonie; výstava věnovaná Bohumilu Kubištovi

Na otázku, jaké byly jeho poslední roky s otcem, odpovídá: „Poslední roky táta špatně chodil, takže jsem ho vozil. To mělo své nesporné výhody. Například když jsem ho na společenské události přivezl ke stolu a on se začal se všemi hádat, mohl jsem ho přes protesty odvézt k jinému stolu, kde se dobře bavil.“

Osobnosti Pavla Landovského se týká i článek Tomáše Šťástky v Mladé frontě Dnes. Kritik informuje, že včera měla ve zkušebně Divadla na Vinohradech premiéru inscenace Landovského hry Hodinový hoteliér - a to necelý týden od autorova úmrtí a v předvečer jeho pohřbu. Ředitel divadla Tomáš Töpfer k tomu řekl: „Premiéra je zrodem nové inscenace a nepatří se na ní truchlit. Patos Landovský neměl rád. Nejlepším připomenutím jeho velké osobnosti je ukázat životnost jeho 45 let staré, nádherné hry.“

V rubrice Kultura plus Hospodářských novin se Ivan Hartman a Frank Kuznik v článku nazvaném Tváří v tvář, ale přes plátno věnují mimo jiné plánovanému přímému přenosu koncertu České filharmonie s šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem, který vyvrcholí Dvořákovou Novosvětskou symfonií. Koncert z Rudolfina se bude přenášet do nejméně čtyřiadvaceti českých a pěti slovenských kin. Filharmonie podle autorů článku vstupuje na připravenou půdu, kterou nakypřily přímé přenosy z Metropolitní opery.

Mladí chalupáři ve Veletržním paláci je název článku Filipa Šenka v Lidových novinách. Šenk píše o společné výstavě pětice finalistů ceny Jindřicha Chalupeckého ve Veletržním paláci, která probíhá do 4. ledna. Sám kritik by cenu dal Richardu Loskotovi, který je podle něj vybaven výjimečným citem pro technický obraz a jeho možnosti, a proto dokáže velmi přesně zachytit technicistní charakter současnosti. Jeho prostorová instalace Otevřená scéna je úvodním dílem celé výstavy.

Peter Kováč v Právu zpovídá historika umění Karla Srpa, který po několik let připravoval rozsáhlou výstavu o Bohumilu Kubištovi. Díla nejslavnějšího a nejoriginálnějšího z českých kubistických malířů zaplnila celý Dům umění v centru Ostravy. Na otázku, proč organizátoři nazvali výstavu Zářivý krystal, Karel Srp odpovídá: „Název je metaforou. Sám Kubišta v roce 1912 napsal, že by chtěl vlastní jádro umění vyjmout jako zářivý krystal z bezcenné horniny, že by chtěl, aby pak diváky uchvátilo silou své zářivé energie a aby všednostmi otupenou lidskou duši přivedlo k poznání nových pravd.“