Evangelium podle Jana

Jana Šustová

Podle starokřesťanské tradice je autorem čtvrtého evangelia jeden ze dvanácti učedníků, apoštol Jan Zebedeus, který v evangeliu vystupuje jako "jiný učeník" (18, 15n; 20, 3n. 8) nebo jako "učedník, kterého miloval Ježíš" (13, 23; 19, 26; 21, 7. 20). Vedle materiálu, který je společný všem evangeliům, přináší Jan zvláštní, "janovskou" tradici, která má svůj původ v tom, že Ježíš v nejdůvěrnějším kruhu svých učeníků (např. 13-17) mluvil o mnohých tématech zjevení jiným způsobem než před ostatními lidmi.

Datum sepsání Janova evangelia kladou badatelé většinou na konec 1. století. Jako místo sepsání se už od starověku uvádí Malá Asie, kde podle tradice v Efesu žil apoštol Jan Zebedeus. Dnes mnozí biblisté předpokládají, že Janovo evangelium vzniklo v Sýrii.

Oproti synoptickým evangeliům je Janovo evangelium v mnohém odlišné. Největší odlišností je, že synoptici představují Ježíše jako toho, kdo je pověřen Bohem, má poslání Mesiáše a proroka, zatímco Jan o něm hovoří především jako o Bohu, který sestoupil na zem, vzal na sebe lidskou podobu a stále dokazuje svou božskou autoritu a moc. Ježíšovo: "Já a Otec jsme jedno" (10, 30) a Tomášovo: "Můj Pán a můj Bůh!" (20, 28) patří k vrcholným výpovědím Janova evangelia o Ježíši. K tomuto evangeliu vděčně přihlíželi koncilní otcové, když vyjadřovali učení církve, zvláště učení o Boží Trojici.

Atributem evangelisty Jana je orel.

1,1-14a: Prolog Janova evangelia (Jan Sokol)

1,1-18: Prolog Janova evangelia (Petr Pokorný)

1,6-8, 19-28: Jan Křtitel byl významný svědek (Petr Pokorný)

1,19-34: Jan Křtitel a jeho úkol (Petr Pokorný)

2,1-12: Svatba v Káně Galilejské (Vojtěch Soudský)

2,1-12: Svatba v Káně Galilejské (Marta Silná)

2,13-25: Vyčištění chrámu (Miloš Rejchrt)

3,1-17: Musíte se znovu narodit (Miloš Rejchrt)

3,16-21: O lásce Boží ke světu (Jiří Mrázek)

3,16-21: Víra, spása a soud (Pavel Hošek)

4,1-42: Rozmluva se samařskou ženou (Jan Sokol)