Bohoslužba Starokatolické církve z Rotundy Nalezení sv. Kříže v Praze

Starokatolická farnost v Praze je trochu netypickou farností, protože je zároveň jak teritoriální tak personální. To je dáno tím, že jednak její farní obvod je velmi rozsáhlý (zahrnuje celou Prahu i s přilehlým okolím) a také je tvořena několika filiálními obcemi a společenstvími. Centrem pražské farnosti je starobylá rotunda Nalezení sv. Kříže na Starém Městě, kde se věřící scházejí jak k pravidelným bohoslužbám, tak i k dalším programům. V bezprostřední blízkosti rotundy Starokatolická církev též provozuje sociálně pastorační středisko Communio, které poskytuje široké spektrum sociálních služeb pro celou veřejnost.

Rotunda sv. Kříže je nejstarší pražskou románskou rotundou. O jejím vzniku se vypráví pověst, že v místě býval rybník, do něhož byla vhozena ukřižovaná dívka, která tak byla potrestána za to, že proti vůli svých rodičů přijala křesťanství. V noci při bouřce se prý kříž vztyčil nad hladinu, což bylo považováno za znamení Boží. Při opravě rotundy se prý skutečně v základech našel ztrouchnivělý kříž.

Přestože první písemná zmínka je z r. 1365, kdy byla farním kostelem, její vznik je kladen do konce 11. st. Je možné, že původně to byla soukromá svatyně některého z panských dvorců na Starém Městě. V roce 1625 připadla rotunda dominikánům od sv. Jiljí.

Za Josefa II. byla kaple zrušena a stala se soukromým skladištěm a v r. 1860 jí hrozilo zbourání kvůli stavbě nového domu. Teprve rozhodným zásahem Umělecké besedy z iniciativy Ferdinanda Břetislava Mikovce a Josefa Mánesa se podařilo vzácnou památku zachránit. Dnes je rotunda sv. Kříže pražským farním kostelem Starokatolické církve.